Když se různé indické školy jógy rozšířily ve větší míře celosvětově, stále více lidí si uvědomovalo, že pozitivní působení jógy na mentální a fyzickou pohodu cvičících je prokazatelné. Přes velkou popularitu, jíž se józe dostává jako cvičení prospívajícímu tělesnému zdraví, nemá mnoho lidí stále povědomí o hlubším významu jógy ani o rozmanitosti jógových praktik, kterou současná doba přináší. Jedním z aspektů jógové praxe, jenž pro mnoho lidí zůstává skryt, je tibetská tradice jógy jako léčebné metody.

Existuje mnoho důvodů, proč je tibetská tradice jógy méně známá a proč lidé plně nerozumí její podstatě. Na jedné straně silný důraz na prospěšnost indické jógy pro zdraví a pocit životní spokojenosti občas zastírá duchovní kořeny a význam této praxe. V Tibetu je jóga velmi úzce spojena s buddhistickou praxí, a to zejména s praxí buddhismu esoterického. Historicky prováděli tibetské jógové disciplíny výhradně vybraní a zasvěcení jedinci jako součást hluboké duchovní praxe, často v kontextu dlouhodobých pobytů v ústraní. Mnohé tibetské jógové praxe, jejichž cílem je ovládnutí a transformace lidského těla, jeho energie a lidské mysli, byly naprosto tajné a vyhrazené pro velmi úzký okruh učitelů a žáků. Tradičně byli tibetští jógini a jóginí (muži a ženy praktikující jógu) iniciováni v rámci konkrétních linií předání nauky či škol duchovní praxe a jógové techniky se učili přímo od svých guruů a z textů své linie. Těmto textům je někdy těžké porozumět bez pomoci učitelů a zkušenějších praktikujících. V důsledku těchto faktorů byla tibetská jóga mnohem méně přístupná pro širší veřejnost.

Mnoho lidí je překvapeno, když zjistí, že Tibet má svou vlastní tradici tělesné neboli poziční jógy. Přestože slyšeli o ásanách, protahovacích a dechových cvičeních, odvozovaných převážně ze starobylé indické tradice hathajógy, už mnohem méně toho vědí o obdobných praktikách tibetského esoterického či tantrického buddhismu a nauky bön. Občas lidé něco zaslechnou o jiných tibetských jógových praxích, jako je třeba jóga snu, při níž se jógin či jóginí učí snít vědomě a získat nad svým snovým stavem kontrolu, nebo o józe splynutí s božstvem, kde se učí vnímat sami sebe jako probuzené buddhistické božstvo. Velmi významná je gurujóga, klíčový aspekt veškerého tantrického neboli vadžrajánového buddhismu. Spočívá v meditování o svém vlastním duchovním učiteli jako o buddhovi, který je pro nás zdrojem nauky, o niž jej oddaně žádáme. Vyvrcholením gurujógy je okamžik, kdy žák dosáhne neotřesitelné jistoty, že neexistuje žádný rozdíl mezi jeho vlastní zdánlivě jednoduchou myslí, myslí jeho učitele a myslí Buddhy. Někteří lidé mají také jisté povědomí o speciálních tibetských jógách, jež se provádějí jako příprava na čas smrti a na jeho skutečný průběh, či o józe vnitřního žáru (tib. tummo), kdy jógini a jóginí vytvářejí teplo a blaženost uvnitř svých těl. V současné době narůstá také zájem o karmamudru neboli tibetská cvičení tantrické sexuální jógy, jógy blaženosti, při níž jsou obyčejné touhy a chtění transformovány do nekonečné, ničím nepodmíněné blaženosti, přesahující jakékoli vnímání rozdílnosti mezi já a tím ostatním.

Všechny tyto metody nesou společné pojmenování „jóga", ale už na první pohled se od sebe navzájem značně liší a stavují úplně něco jiného než poměrně neformální a světsky působící tělesná hromadná jógová cvičení, praktikovaná v průběhu týdne v tělocvičně. Pokud ale skutečně chápeme hlubší význam jógy, není pro nás těžké spatřit kontinuitu mezi tělesnými jógovými cviky, jež podporují zdraví a dobrý životní pocit, a spirituálními praxemi, jež nám pomáhají poznávat povahu lidského vědomí a mohou být užity jako mocné metody k dosažení duchovního probuzení v lidském těle a jeho prostřednictvím.

Jóga je sanskrtské slovo, které se obecně do češtiny překládá jako „spojení" nebo „sjednocení“. Základní význam tohoto termínu spočívá v tom, že různé metody a duchovní disciplíny jógy sdílejí, nehledě na specifičnost jejich formy, společný cíl nebo nejvyšší smysl – a to konkrétně sjednocení naší vlastní bytosti s božským nebo prapůvodním zdrojem, navrácení našeho relativního, omezeného či rozdrobeného já do jeho přirozené podstaty. Sanskrtskému slovu jóga odpovídá v tibetštině termín naldžor. Nal (zkrácená forma slova nalma) znamená čistý, přirozený, prvotní nebo původní stav. A význam termínu džor (zkrácená forma slova džorwa) je „přijímat, dospívat do nebo spojovat se s". Stejně jako skutečný význam původního sanskrtského slova jóga, i termín naldžor odkazuje k veškerým metodám, jejichž cílem je vrátit praktikujícího zpátky do jeho prvotní, nepodmíněné a neposkvrněné skutečné přirozenosti. Z nejvyššího hlediska nemůže podle buddhistické nauky náš prvotní, čistý stav být nikdy poskvrněn nebo poškozen. Je celou dobu s námi a v nás, bez ohledu na to, jsme-li schopni jej rozpoznat a zakoušet, či nikoli. Říká se, že naše skutečná přirozenost je jako nádherný, nezničitelný, naprosto průzračný a zářivý diamant, který se postupně zanese špínou, takže je při běžném pohledu nerozpoznatelný. Tou „špínou“ na řečeném diamantu jsou nahromaděné otisky naších minulých činů, navyklé sklony a chybné vjemy - a stejně jako je tomu s diamantem, ani naše skutečná přirozenost není tou vrstvou špíny jakkoli pozměněna. Je jí pouze překryta a je třeba ji zcela odstranit, aby se odhalila její niterná hodnota. V tibetské tradici je proto jóga pokládána za jednu z nejdůležitějších metod pro očistu diamantu naší absolutní přirozenosti. Prostřednictvím jógové praxe se cvičíme (očišťujeme), abychom odhalili svou průzračnou, čistou a zářivou přirozenost, která byla ukryta pod vrstvami zmatku a nevědomosti.

Úryvek z knihy Nedžang - Tibetská jóga sebeléčení od Dr. Nidy Chenagtsanga