Dhawa Lama

Příběh malého chlepce - velkého hrdiny, z klášterní školy DSL v Nepálu

obra¦üzek copy 31_edited.jpg

Když Dhawovi rodiče stavěli svůj nový domov, museli zůstat s družinou. Jednoho dne, brzy ráno, šla jeho matka do svého nového domova, navštívit své devítiměsíční dítě, o které se starala jeho starší sestra. Náhle jeho matka uslyšela, jak jeho sestra pláče, a tak se rozeběhla aby zjistila, co se děje. Když doběhla, viděla malého Dhawu v plamenech ohně. (Ve vesnici je kuchyně a ložnice v jedné místnosti a v kuchyni se používá otevřený oheň). Dhawovi rodiče se velmi báli následků a okamžitě ho vzali do Káthmándú. Jeli bez odpočinku ve dne i v noci. Trvalo jim 4 dny, než se dostali do nemocnice. Dhawa tedy nemohl dostat okamžité ošetření, takže popáleniny se zhoršovaly. Nejprve dojeli do nejbližší dětské nemocnice Kanti Bal, kde zůstali po 3 měsíce, ale výsledek nebyl uspokojivý, a tak byli převezeni do pamětní nemocnice Sushma pro lepší léčbu, jeho rány však již byly zacelené a s popáleninymi už nešlo nic dělat. V zimě roku 2012 vstoupil do kláštera DSL za pomoci svého strýce Khenpa Lakpy Tseringa, který má hlubokou oddanost Lámovi Šerabu Gjalcchenovi Rinpočheovi. 

Každá země je něčím krásná a výjimečná. Prožijete to ještě silněji tehdy, když: 1.  navštívíte její silná místa – na východě jsou to pro nás místa tzv. „posvátná“, plná „blesingu“, „požehnání“…místa, kde v minulosti meditovala řada jogínů a realizovaných lamů. Zde je cítit velká síla – energie, která vám prostoupí celým tělem i myslí… cítíte, že se ve vás něco děje..

…a když: 2. potkáte „domorodce“-obyvatele, lidi, kteří zde žijí a kteří jsou něčím výjimeční.  Jako třeba vysoce realizovaný lama Šerab Gjalcchan Rinpoče, který založil klášter Nala nedaleko Káthmándů. Vy do tohoto kláštera „náhodou“ (..nic není náhoda..) jednoho dne přijdete a potkáte asi stovku krásných dětských bytostí, plných radosti. Najednou vaše oči spočinou na jedné z nich a ve vás se sepne nějaký program soucitu a pomoci.. a od toho okamžiku jste jako pohánění motorem. „Musím pomoci, nějak to uděláme- jak jen to udělat?“ Začali jsme jednat a tak začala také dlouhá cesta 10,11-ti letého Dawy, který měl jako následek pádu do ohně v batolecím věku popálený obličej i vlasovou část a přišel o prsty na pravé ruce. I jako laici jsme viděli, že to není jen kosmetická vada na kráse, že je třeba takové narušení řešit, aby v budoucnu nepřišel i o zrak.

TKP - Nala 2017 Extras-21.jpg

V klášteře jsme se spojili s Khempem, lamou, který se s neuvěřitelnou pílí, nasazením a moudrostí stará o všechny chlapce v klášterní škole. Je tam vlastně takovým velkým lamou – tátou..

 Mluvili jsme s ním o Dawovi a poslouchali příběh jeho rodiny. Dawa má oba rodiče, což je v klášteře výjimečné, ale pochází z nejchudších vrstev a daleké odlehlé oblasti kdesi v horách. Vyslechli jsme příběh, jak popáleného Dawu vezli tři dny někam do první možné „nemocnice“. V bolestech, stále upadal do bezvědomí….ale vydržel a přežil. Říká sám o sobě: „Já jsem Gurkha – to jsou silní chlapci!!!“ a směje se. Ano – je neuvěřitelně silný…

Vymýšleli jsme možnosti, jak Dawovi pomoci. Nabídli jsme Khempovi, že zkusíme vše vymyslet, probrat, najít možnosti plastických operací u nás v ČR…

Opět jsme si zažili, jak pracuje prostor…Khempo-la byl nadšený, souhlasil. Dokonce řekl, že už i on sám začal plánovat pomoc pro Dawu, někde na klinice v Indii….Všechno se tedy krásně potkávalo.

TKP - Nala 2017 Extras-20.jpg

A přišla ještě další dobrá zpráva. Náš nadační fond byl vybrán a dostal odsouhlasenou finanční  podporu v rámci programu MEDEVAC Ministerstva vnitra ČR. To je vládní, zdravotně humanitární program České republiky, zaměřený na poskytování léčebné péče zranitelným osobám.

V rámci této podpory jsme se seznámili s dalším neuvěřitelným člověkem, doktorem Filipem Burgetem, který byl poté s námi vyslaný do Nepálu, do kláštera Nala, kde měl naučit starší mnichy první pomoci a péči o zraněné. Nejbližší nemocnice je totiž od kláštera víc jak  hodinu cesty ….takže  tato dovednost se opravdu hodí. (Více o projektu zdravotnické péče v klášteře DSL za podpory MEDEVAC si můžete přečíst zde. )

 V rámci jeho návštěvy se v klášteře podařilo zřídit a vybavit vším potřebným malou ošetřovnu, místnost první pomoci.

Když jsme pak ukázali doktoru Filipovi Dawu, ihned souhlasil s odhadem, že pokud  Dawa neprojde nutnou plastickou operací, může v budoucnu přijít i o zrak. Vše tedy bylo jasné, podmínky navíc  příznivé pro další kroky a celkovou přípravu  akce. Šerab Gjalcchsen Rinpočhe nám dal  požehnání a vyjádřil osobní radost z toho, že Dawa  dostane takovou příležitost…..

Když jsme se potom vrátili do ČR, vše už šlo rychle.

Od dr.Filipa jsme dostali kontakt na jednoho dalšího „bodhisattvu v akci“ - velmi uznávaného předního plastického chirurga, zároveň primáře kliniky Yes Visage, MUDr. Martina Molitora, Ph.D. Ten se účastnil  opakovaně mezinárodních humanitárních misí v Sierra Leone, kde působil jako specialista na rekonstrukční chirurgii a chirurgii ruky (…prostě náš člověk J).

 Náš nápad a následná vize se panu primáři líbily. Souhlasil, že Dawu bude operovat on sám na klinice Yes Visage, a navíc se vzdal i obvyklého honoráře za tuto práci.

Prvnínávštěva kliniky - MUDr. Martin Molitor, Ph.D., Dhawa Lama, Sonam Lama, Puja Lama

Po vyřízení všech nutných dokladů, souhlasu rodičů Dawy a zařízení víz, přiletěl Dawa začátkem února 2017 spolu se svým doprovodem, lamou Sonamem z kláštera. Ten se měl po celý pobyt v ČR o Dawu starat, v době jeho rekonvalescence v rámci možností pokračovat v učení a v programu, který dodržují žáci v klášteře (meditace, půdžy, studium...dodržování pravidel je  opravdu důležité, když vás je pak na jednom místě – tedy v klášterní škole – 130!

Sonam  pomáhal zprvu také  překonávat jazykovou barieru - Dawa mluvil nepálsky, anglicky v té době jen velmi málo.

 

1.fáze plastického zákroku :

 

První část zákroku proběhla 28.2.2017 v celkové anestezii – vloženy/implantovány byly čtyři kusy tkáňových expandérů. Operace proběhla bez komplikací.

Všichni jsme tehdy s očekáváním i strachem čekali na příjezd Dawy z operačního sálu... Teď už chápu, co  znamená posunutý práh bolestivosti!.Dawa se rychle probíral a hned se pokoušel komunikovat. Vůbec si nestěžoval. Vlastně nepamatuji za celou dobu ani jednou, že by si na něco stěžoval… neuvěřitelná síla! Myslím, že mu také hodně pomáhalo, že s ním celou dobu na pokoji mohl být lama Sonam. Opravdu něco jako „starší bratr“…

Celý tým lékařů a sester v Yes Visage byl dokonale profesionální, soucitný, milý – v čele s „naším“ primářem dr. Molitorem. Všichni si naše chlapce z Nepálu zamilovali a hýčkali je.

 

  Následovalo půlroční období, kdy se expandéry každý týden nafukovaly, zvětšovaly svůj objem a tím postupně napínaly pokožku a stimulovaly tvorbu nové kůže. Ta pak v dalším, hlavním zákroku měla nahradit kůži  zničenou popálením. Měli jsme tendenci Dawu ochraňovat před světem nechápajících lidí, kolemjdoucích,  před jejich pohledy na ten zvláštní, voperovanými expandéry deformovaný tvar hlavy….Ale Dawa byl neskutečně nad věcí. A přirozený. Když neměl svůj den, tak si prostě jen natáhl kapuci, kterou jsme nechali našít na pár jeho triček a mikin.

 

Druhá část zákroku  proběhla 2.8.2017, opět v celkové anestezii – vyjmutí expandérů a přesun zdravé kůže na postižená místa.

Opět se vše uskutečnilo bez komplikací a Dawa dál vytrvával,  pro nás neuvěřitelně statečně, bez vnějších projevů bolesti.

Po dvou dnech byl propuštěn do domácí péče, s balíčkem obvazů a mastiček. Jen jizvy a stehy na obličeji nám připomínaly zákrok, který měl za sebou. Jinak byl velmi živý, aktivní, a dělal všechno jako zdraví kluci. Jen jsme museli dávat pozor,  dbát na doporučení nemocnice…

 

Při poslední kontrole u primáře Molitora v Yes Visage , před odletem domů do Nepálu v prosinci 2017, nám pan primář navrhl, že by bylo dobré celý  proces zopakovat ještě jednou, přibližně asi za rok. Dodělat zbývající část obličeje a oblast vlasů, kam už nevybyla vypínaná kůže po první aplikaci expandérů.

Byli jsme opravdu hodně překvapení reakcí Dawy, když jsme mu tuhle výzvu překládali. Bez jediného zaváhání, dokonce se štěstím v očích odpověděl, že to je „jasný“ a  že určitě chce přijet..

Prožili jsme hodně zajímavé období. Ladění, sladění dvou úplně odlišných světů, kdy každý má jiné své „důležité“ a jiné „nedůležité“….Opravdu velký rozvoj - a díky za to!!!

Ale za půl roku společného života v ČR jsme si na naše východní přátele hodně zvykli.  Loučení bylo těžké…Nicméně jsme věděli, že nejpozději za rok se zase uvidíme.