16. Karmapa Rangdžung Rigpe Dordže
„Stále jdete dál. Taková je cesta bódhisattvy. Dokud můžete prospět, byť jediné cítící bytosti, musíte vytrvat, a to bez sebemenších pochybností, pokračujte v tom!"
„Stále jdete dál. Taková je cesta bódhisattvy. Dokud můžete prospět, byť jediné cítící bytosti, musíte vytrvat, a to bez sebemenších pochybností, pokračujte v tom!"
Každý Karmapa projevuje pozoruhodné vlastnosti. Aspekty povahy osvícení vykazují Karmapové podle potřeb svých studentů a společnosti obecně. 16. Karmapa Rangdžung Rigpe Dorjdže během svého života ukázal pravou podstatu slova „Karmapa“, což znamená „aktivita všech Buddhů“.
Pod jeho vedením, linie Karma Kagjü, nejenže překonala útěk většiny vysoce postavených lamů buddhistických učitelů z Tibetu, ale dokonce naopak prosperovala a rozšířila se po celém světě. Buddhistické kláštery, instituty a centra, které založil 16. Karmapa, rostly a nyní nabízejí buddhistické metody lidem v Indii, Asii a na Západě.
16. Karmapa byl velkolepý buddhistický mistr, který prokázal intuitivní moudrost, radost a milostivou laskavost. Jeho soucitná aktivita pro ostatní byla mimo všechny koncepty a nedá se vyjádřit slovy. Byl tak uznávaným učitelem napříč celými Himalájemi, získal si uznání i od královských rodin Sikkimu a Bhútánu, že ho žádaly o rady i hlavy ostatních linií buddhismu.
Jeho největším úspěchem bylo znovuzavedení linie Šamarpů. Formální uznávání reinkarnací Šamarpy (což je druhá nejstarší reinkarnační linie v tibetském buddhismu po Karmapech) bylo totiž z politických důvodů zakázáno tibetskou vládou. Během 170 let tohoto zákazu předchozí Karmapové rozpoznávali inkarnované Šamarpy tajně, a předávali jim transmise k udržení odkazu linie.
16. Karmapa rozpoznal svého synovce Miphama Čokji Lodöa jako inkarnaci 14. Šamara Rinpočheho, když bylo Miphamovi šest let. Protože si 16. Karmapa přál uvést Miphama formálně jako Šamarpu, apeloval kvůli tomu na tibetskou vládu. V roce 1957, když byli ještě v Tibetu, Jeho Svatost 14. Dalajláma zařídil zrušení vládního nařízení, a tak bylo konečně opět možné formální prohlášení Šamarpů. Šamar Rinpočhe byl oficiálně uznán v roce 1963 v Sikkimu a zůstal po boku 16. Karmapy až do jeho smrti v roce 1981.
V březnu 1994, v souladu s tradicí, 14. Šamarpa, Mipham Čokji Lodö, rozpoznal Thaje Dordžeho a formálně jej prohlásil 17. Karmapou. Šamar Rinpočhe zemřel v červnu 2014.
Život a odkaz Jeho Svatosti 16. Karmapy přežívá nyní v jeho nové inkarnaci, 17. Gjalwa Karmapovi, Thaje Dordžem.
Rangdžung Rigpe Dordže, 16. Gjalwa Karmapa, se narodil v šlechtické rodině patnáctého dne šestého měsíce roku samčího potkana (1924) v Denkoku poblíž Derge ve východním Tibetu. Jméno jeho otce bylo Tsewang Norbu a jeho matka se jmenovala Kalzang Čhoden. Říká se, že ještě jako nenarozené dítě, recitoval v matčině lůně mantru Čenreziga (Skt: Avalókitéšvara) OM MANI PEME HUNG.
Dva velcí buddhističtí mistři prorokovali, že se má narodit bódhisattva, a radili rodičům Karmapy, že by bylo dobé, aby se narodil mimo palác. Jednoho dne, krátce před narozením, si jeho matka všimla, že se její břicho úplně zploštilo, jako by vůbec nebyla těhotná. Odešla do tábora, který byl postaven na kopci za jejich palácem, a druhý den ráno při východu slunce ucítila velkou těžkost a její lůno se začalo velmi rychle zvětšovat. Brzy poté se Karmapa narodil. Všude se objevily duhy. Říká se, že když se narodil, učinil sedm kroků a řekl: „Matko, matko! Já odcházím!“ Veškerá plodová voda se proměnila v mléko. Když si matka uvědomila důležitost jeho zrození, raději prohlásila, že se narodila dívka, aby ochránila dítě před osobami, které by na něj seslaly zlo. Mezitím Situ Tulku a Džamgon Kongtrul Tulku otevřeli dopis s proroctvím, který zanechal 15. Karmapa, a našli následující podrobné pokyny: „Na východ od Tsurpu, blízko řeky, na místě, které už dávno patřilo Pawo Denma Julgjal Tokgodovi a ministru Ling Kesarovi, na kopci Pal, zdobeném písmeny „ A “a„ thup “, je dům ze země, patřící do královské a věřící rodiny. Porod se tam uskuteční patnáctý den šestého měsíce krysího roku. “
Oba dva, Situ Tulku i Džamgon Kongtrul Tulku, měli jasné vize paláce Athup a poslali delegáty pro novou inkarnaci Karmapy. Ti ihned při příjezdu na místo uslyšeli o narození pozoruhodného dítěte, a to za podmínek přesně předvídaných v dopise. Hledání bylo úspěšně dovršeno, šestnáctý Karmapa byl tak rozpoznán. Již jako dítě měl přirozeně rozvinutou intuici a vhled - když se například ztratil nějaký kůň nebo ovce, vždy přesně věděl, kde je bude možné nalézt.
Když bylo Karmapovi sedm let, Situ Tulku a Džamgon Kongtrul Tulku navštívili palác a provedli primární vysvěcení Karmapy. Bylo dokončeno slavnostní zmocnění Vadžravarahi a dvacátého sedmého dne prvního měsíce roku Železné ovce (1931) byl Karmapa vysvěcen jako mnich novic. Pak 16. Karmapovi oblékli společně Khjence Rinpočhe, Zimpon Legšhe Gjalcchen a Donjer Gjalcchen Zangkjong jeho slavnostní roucho a nasadili korunu.
Ve stejném roce byl Karmapa převezen do kláštera v Palpungu, kde se konala slavnostní korunovace a shromáždilo se na ní tisíce poutníků, aby Karmapovi vzdali hold. Později cestoval do Tsurpu a na cestě navštívil mnoho klášterů a poutních míst. V Tsurpu Karmapa, poprvé v této inkarnaci, provedl ceremonii Černé koruny. Všude na obloze se objevily duhy. Svědky této příznivé události byly tisíce lidí.
Jeho Svatost 16. Karmapa odcestoval do Lhasy, aby se setkal s Jeho Svatostí 13. Dalajlámou, který provedl obřad stříhání vlasů. Na jejich prvním setkání měl Karmapa na sobě malou korunu „Ne Šhu“, ale Dalajláma viděl koruny dvě. Před tím, než Karmapa udělal tradiční poklony, sundal svou korunu, ale Dalajláma se zeptal, proč si nesundal i druhou korunu, protože bylo obvyklé být při takové příležitosti bez pokrývky hlavy. Všichni přítomní protestovali, že Karmapa na hlavě opravdu nic neměl. Pak se zjistilo, že Dalajláma pravděpodobně viděl vyzáření koruny bódhisattvy, viditelné pouze pro ty, kteří dosáhli nejvyššího duchovního úspěchu, a myslel si, že ji vidí také všichni ostatní.
16. Karmapa se vrátil do kláštera Tsurpu, kde se uskutečnil druhý ceremoniál korunovace. Studoval čtyři roky a často vyprávěl svému učiteli o svých předchozích inkarnacích. V roce 1935, ve věku dvanácti let, mladý Karmapa odcestoval do Khamu, do východního Tibetu. Skupina dorazila k horkým pramenům Tardzi Čhucchen. Aby si všichni odpočinuli a vykoupali se v léčivých vodách, na chvíli zde zastavili. Přesto, že bylo zrovna uprostřed zimy, se uvádí, že ven z vody, na kameny, najednou začalo vylézat mnoho hadů. 16. Karmapa vběhl mezi ně a vzápětí byl jimi zcela pokryt. Začal tančit a hlásal: „Jsem králem hadů!“ Všichni se báli a prosili ho, aby přestal, ale Karmapa se jen smál a zdálo se, že se vůbec nebojí. Hadi se pak odplazili zpět do horkých pramenů. (V tibetském buddhismu se věří, že existují Nágové, polobožské bytosti, strážci vod, kteří se mohou objevovat v podobě hadů).
Když celá skupina dorazila do Šhakšhu Kar, kde Drukčhen Paldžor Rinpočhe přišel přijmout Karmapu, začali spolu žertovat o svých příslušných zázračných schopnostech a 16. Karmapa najednou vytáhl meč z pochvy jeho sluhy a holýma rukama uvázal z čepele uzel. Paldžor Rinpočhe byl ohromen a nemohl mu konkurovat.
Paldžor Rinpočhe vedl skupinu do kláštera Riwa Barma, kde se konal obřad s Guru Padmasambhavou. Na konci obřadu byly do všech směrů rozházeny koláče, jako obětiny, které měly upokojit zlé síly. Když byly hozeny na východ, začaly z nich vycházet plameny. V tu dobu na východních hranicích Tibetu náhle ustaly útoky z Čínské strany.
16. Karmapa dorazil do kláštera Dil Jak, kde celá jeho poutní skupina přebývala ve stanech, z nichž několik bylo spojeno provazem. Při jedné příležitosti byl spatřen, jak jede na jelenovi, který běží po provazech mezi stany vysoko nad zemí.
Dále skupina dorazila k Radze Dzong v horách, kde byl nedostatek pitné vody. Láma Samten Gjamccho oznámil 16. Karmapovi, že nejbližší pramen je odtud vzdálen tři míle, a požádal o požehnání, které by v jejich situaci pomohlo. 16. Karmapa nařídil, aby byly poblíž kláštera umístěny dřevěné necky. Pak řekl, že by se rád vykoupat, a tak začali lidé shánět vodu a plnit necky. Po koupeli řekl, aby vodu z necek vylili na zem. V tu chvíli začalo pršet a z místa, kde stály necky, začal vytékat nový pramen. Tím byl nedostatek vody v klášteře byl vyřešen.
Když 16. Karmapa dorazil do Karma Gönu, kláštera 1. Karmapy, a vstoupil do velké hlavní haly, všechny vrcholky zachovalých stúp se začaly uklánět, jako by se klaněly Karmapovi na pozdrav. Situ Tulku přijel pro Karmapu do Karma Gönu a odvedl ho do kláštera v Palpungu, kde Karmapa obdržel úplné učení tajného odkazu Kagjü a ústní transmisi. Navštívili klášter Dzong Sar, kde Khjence Čhökji Lödö požádal o provedení ceremonie Černé koruny. Během této vzácné události viděl Khjence Rinpočhe 16. Karmapu ve formě 1. karmapy Düsum Khjenpy a Černá koruna se vznášela asi osmnáct centimetrů nad jeho hlavou.
Čínský vládce, generál Čankajšek, ho pozval na návštěvu, ale pozvání nepřijal. Místo toho se vrátil do kláštera v Palpungu, kde převzal zplnomocnění a iniciace sbírky Drubtab Kuntu a studoval Vinája sútru, Pradžnapáramitu, Abhidhara kóšu, Čakrasamvara tantru, Kálačakra tantru a další učení, pod vedením Situ Tulku a Khjence Rinpočheho. Všechna tato učení obdržel v jejich úplné podobě.
V roce 1940 Karmapa odcestoval do Tsurpu a cestou navštívil klášter Benčhen. Na tom místě byla socha protektora Šingkjonga, jedoucího na koni. Jakmile se 16. Karmapa přiblížil, k překvapení všech, začal kůň řehtat. Karmapa pokračoval k Dam Čhungu, kde mu hlavní božstvo nabídlo velký neprůhledný „devíti-oký“ Zi-kámen, druh vzácného pruhovaného achátu. V následujících několika letech se 16. Karmapa ponořil do studia a meditací, zatímco klášter byl značně přestavěn.
V roce 1944 provedl 16. Karmapa pouť ke klášterům Trag a Samje a poté navštívil klášter Döwolung v jižním Tibetu, sídlo překladatele Marpy, kde měl úžasné vize Marpy, Džetsuna Milarepy a Je Gampopy.
Dostal pozvání od Jeho královské výsosti Džigme Wangčhuka, krále Bhútánu, který ho požádal, aby navštívil jeho zemi. Navštívil tedy severní část Bumthangu, kde ho král vřele přivítal. Na žádost krále zde také vykonal ceremonii Černé koruny a při této příležitosti král viděl 16. Karmapu v mnoha různých zázračných podobách. 16. Karmapa navštívil chrámy Čhampa a Kuje v Bumthangu v severním Bhútánu, kde nabídl soše Guru Padmasambhavy ve svatyni Kuje obřadní hedvábný šátek. Hedvábný šátek vylétl vysoko do vzduchu a přilepil se na čelo velké sochy. Z Bhútánu se 16. Karmapa vrátil do kláštera Tsurpu.
Situ Tulku odcestoval z Kamu do Tsurpu, kde se v roce 1945 setkal se 16. Karmapou. Ve věku dvaceti tří let obdržel 16. Karmapa podrobné konečné vysvěcení spolu s iniciacemi a vysvětlením vyšších učení Kagjü. V roce 1947 odešel do horní části západního Tibetu a Situ Tulku se vrátil do svého kláštera v Kamu.
Karmapa navštívil několik klášterů Kagjü a vydal se na pouť do Nepálu. Tam byl královskou rodinou velmi poctěn a opět provedl ceremonii Černé koruny. Navštívil všechna hlavní poutní místa v Nepálu a dal požehnání tisícům lidí. Pro tuto cestu král Bhútánu pověřil čtyři vysoce postavené vládní úředníky, aby jednali jako Karmapovo průvodci a tlumočníci.
16. Karmapa cestoval z Nepálu do Indie přes Lumbini, rodné místo Buddhy, a dále do Sarnát a Bódhgáje, kde dělal poklony a činil přání, a také zde vykonal mnoho ceremonií. Jeho poutní cesta pokračovala do Ajanty, Ellory a nakonec do Kušhinagary, místa kde zemřel Buddha Šákjamuni. V roce 1948 odcestoval Karmapa do Rewalsaru na severozápadě Indie, kde strávil několik dní a vykonal zvláštní ceremonii Guru Padmasambhavy. Přijely tisíce lidí, aby od Karmapy dostaly požehnání a místní lidé tvrdili, že z kamenné zdi vylézalo mnoho bílých hadů, a že na hladině jezera byly vlny neobvyklých tvarů a pohybů.
Poutní skupina putovala na sever přes Kunu a Purang ke svaté hoře Kailáš. 16. Karmapa vykonal tři kóry (pochod kolem svatého místa, v tomto případě kolem celé hory), každá kóra trvala tři dny. Následně také obešel svaté jezero Manasarovar a navštívil všechna poutní místa v regionu. Poté cestoval skrze Tibet přes klášter Mendong Kagjü a v roce 1948 dojel do Tsurpu.
16. Karmapa pozval Džamgona Kongtrula, aby přišel do Tsurpu a předal mu další učení. Obdržel mnoho učení, včetně Šesti jóg Náropy a zbývající ústní transmisi. V roce 1950 zasáhla Tsurpu epidemie neštovic, takže 16. Karmapa provedl rituály Vadžra Kila. Brzy epidemie ustoupila a všichni nakažení se rychle zotavili.
V roce 1952 navštívil Chang v severním Tibetu a tam provedl ceremonii Černé koruny. Poté se vrátil do Tsurpu. V roce 1953 odešel Jeho Svatost 16. Karmapa do Lhasy, kde měl audienci u Jeho Svatosti 14. Dalajlámy, Tenzina Gjatso, a získal od něj zmocnění Kálačakry. Po návratu do Tsurpu předal Čong Rinpočhe z kláštera Mindroling plné zmocnění linie Ňingmapa, vysvětlení a iniciaci „Čholing Ter“. Prováděl také „Men-drub“, zasvěcení léčivých rostlin, a široce je distribuoval.
V roce 1954 16. Karmapa navštívil Čínu spolu s Dalajlamou, Čong Rinpočhem a dalšími vysoce postavenými lámy. Lámové se pokusili vyjednat s čínskou vládou zlepšení vztahů mezi svými zeměmi a zabránit válce - s omezeným úspěchem. Po pobytu v Pekingu a dalších částech Číny se Karmapa vrátil do Tibetu a cestoval přes mnoho klášterů v Kham a Do, kde udělil transmisii požehnání. Při této příležitosti byl požádán, aby zastupoval Jeho Svatost Dalajlámu, který sám nebyl schopen vyrazit na cestu.
Dalajláma přijal pozvání 16. Karmapy k návštěvě Tsurpu, během níž byla pro něj provedena ceremonie Černé koruny. Na oplátku mu dal Dalajláma zmocnění Čenréziga. V této době vypukly boje ve východním Tibetu, mezi Khampy a Číňany. Číňané poslali žádost, aby 16. Karmapa navštívil oblast Čhamdo. Cestoval tam a doporučil oběma stranám, aby upustily od dalšího nepřátelství.
Zatímco pobýval v Čhamdo, setkal se 16. Karmapa s četnými návštěvníky a udělil mnoho zmocnění a požehnání k nastolení stability v oblasti. Poté odcestoval do Lhasy, kde, než se vrátil do svého kláštera v Tsurpu, vysvětlil situaci Jeho Svatosti Dalajlámovi.
16. Karmapa vycestoval na pouť do Indie. Odpočíval v klášteře Dečen Čokor Ling a znovu v Kagjü klášteře v Jatrongu poblíž Sikkimu. Ze Sikkimu se poutní skupina přesunula do Indie a navštívila Bodhgáju, Sarnáth, Kušinagaru a Lumbini, kde se Jeho Svatost 16. Karmapa setkal s Jeho Svatostí Dalajlámou, který tam byl na poutní cestě také.
Cesta pokračovala do Nepálu, kde 16. Karmapa navštívil tři svatá místa Bódhanát, Svajambunáth a Námo Buddhája a dal požehnání a učení mnoha tisícům lidí. Ještě jednou se vrátil do Indie, kde navštívil mnoho svatých míst na jihu, včetně Ajanty, Ellory a velké Stúpy v Sanchi.
Pokračoval až do Kalimpongu poblíž Darjeelingu, kde se setkal s Její královskou Výsostí Azi Wangmo z Bhútánu. Cestoval do Sikkimu a navštívil na severu klášter Potong. Tam ho starší lámové téměř zničeného kláštera v Rumteku požádali, aby také navštívil toto místo. 16. Karmapa jim řekl, že ještě nenastal správný čas, ale že přijde později. Vrátil se do Tsurpu, kde v té době propuklo další nepřátelství v oblasti Do Med v Khamu.
Devátý Sandže Njenpa Rinpočhe a osmý Traleg Rinpočhe zůstali v Tsurpu. 16. Karmapa poznal dvanáctou inkarnaci Gjalcchab Tulku a provedl jeho oficiální uznání v klášteře Tsurphu. Od Sečhena Kongtrula Rinpočheho obdržel 16. Karmapa zasvěcení „Longčhen Dzod Dun“, učení Longčhenpy spolu s úplným vysvětlením.
Po celém Tibetu propukly boje a učedníci 16. Karmapy ho prosili, aby uprchl ze země, dokud to ještě lze. Poprosil je, aby se nebáli, a řekl: „Není nutné, abych odešel. Ale až přijde čas, můžete si být jisti, že mě nepotkají žádné obtíže.“ O něco později poslal Situ Tulkua a devátého Sandže Njenpu Tulku do Bhútánu.
Čínské nepřátelství se stalo nesnesitelným a bylo jasné, že možnosti pro mírumilovnou existenci se stávají velmi nepravděpodobnými. 16. Karmapa si uvědomil, pro udržení a šíření Dharmy by byl nejlepší útěk před Číňany, a usoudil, že nemá jinou možnost než se přestěhovat do klidnějších oblastí.
V souladu s tímto rozhodnutím v roce 1959 16. Karmapa, v doprovodu sto šedesáti lámů, mnichů a laiků, opustil klášter Tsurpu, starobylé sídlo Karmapů z 12. století, a pokračoval směrem k Bhútánu. Doprovázely ho Šamar Rinpočhe, Gjalcchab Rinpočhe a čtvrtý Ponlop Rinpočhe, stejně jako mnoho dalších inkarnovaných lámů. Džamgon Kongtrul byl již v Kalimpongu v Indii a Situ Tulku byl v Bhútánu.
Pod vedením 16. Karmapy mohla jeho skupina přenést ty nejcennější z posvátných soch, rituálních předmětů, relikvií, ikon, obrazů, knih a kostýmů, které se v klášteře Tsurpu zachovaly. Nebezpečná a obtížná cesta, která trvala celkem dvacet dní, vedla Lhodragem v jižním Tibetu, rodištěm Marpy Překladatele. Po cestě byly prováděny na různých posvátných místech rituály pro blaho všech cítících bytostí a pro zachování buddhistické Dharmy v těžkých dobách v budoucnosti.
V mysli 16. Karmapy byla jedna prvotní myšlenka. Ačkoli v exilu, neměl by odpočívat, ale nést odpovědnost za oživení a revitalizaci pochodně Dharmy s hmotnou a duchovní spoluprací buddhistů po celém světě. Cítil, že Dharma se stala lampou, která potřebovala zásobu vitálního oleje, aby hořela jasným silným světlem.
16. Karmapa ve svém rozjímání cítil, že Sikkim bude nejlepším místem, kde se dají vytvořit podmínky pro plnění jeho poslání. Sikkim byl považován za zvláště vhodný pro přirozené buddhistické sklony lidí a zejména proto, že země byla v dávné minulosti posvěcena návštěvou Guru Padmasambhavy. Proto pohotově přijal laskavé pozvání, aby se v této zemi usadil.
16. Karmapa, doprovázený Jeho královskou Výsostí Tsultrimem Palmo z Bhútánu, přivedl celou skupinu do Gangtoku. Jeho Výsost Taši Namgjal, Mahárádža, mu dal na výběr z několika míst ve svém království pro umístění nového kláštera. Karmapa vybral místo v Rumteku, kde byl v době jeho deváté inkarnace Wangčuk Dordže postaven klášter Karma Kagjü. Toto místo obsahovalo všechny příznivé atributy, které jsou zapotřebí pro místo sídla Karmapy: sedm proudů, které k němu tečou, sedm kopců oproti němu, hora za ním, pásmo sněhu před ním a řeka pod ním, tekoucí spirálovitě z kopce.
16. Karmapa a jeho skupina okamžitě postupovali přímo k Rumteku. Tehdy se Rumtek skládal z kláštera, který byl většinou v troskách, a asi půl tuctu chatek obklopených džunglí. Nebylo v něm ani dostatečné ubytování, ani prostory pro přípravu jídla.
Karmapa odcestoval do Nového Dillí, kde se setkal s indickým premiérem Panditem Džaváharlál Nehrúem. Pandit Nehrú plně pochopil obtíže, kterým čelí stoupenci 16. Karmapy, a slíbil, že indická vláda poskytne finanční pomoc na výstavbu nového klášterního centra. Ujistil, že tam budou lidé zdarma zásobováni potravinami a oblečením.
Mahárádža ze Sikkimu šlechetně daroval Karmapovi sedmdesát čtyři akrů půdy v Rumteku. Vláda Sikkimu velkoryse věnovala finanční prostředky na předběžné náklady na výstavbu a poskytla zdarma dřevo. Byla postavena silnice, nataženy elektrické kabely a zajištěna voda.
Indická vláda poskytla velký grant na okamžitou výstavbu auly a na obytné místnosti pro mnichy. Přes velkorysost tolika lidí však byly prostředky pro daný účel nedostatečné, takže 16. Karmapa přidal značné množství prostředků z vlastních zdrojů. Práce na vyčištění místa začaly v roce 1962.
Základní kámen nového klášterního centra položil nový vládce Sikkimu, Palden Thondup Namgjal. Dokončení výstavby nového centra, které bylo navrženo v nejkrásnějším tradičním tibetském stylu, trvalo čtyři roky. Bylo pojmenováno Pal Karmapa Densa Šhedrup Čhokhor Ling, což znamená „Sídlo jeho svatosti Gjalwa Karmapy: Centrum pro výuku a praktikování Dharmy.“
Do nového kláštera byly umístěny vzácné relikvie, thanky a knihy, které byly přivezeny z Tibetu. První den prvního měsíce roku ohnivého koně (1966) 16. Karmapa slavnostně vstoupil do nového Centra. Byla to skvělá a velmi příznivá událost.
V roce 1967 navštívil na žádost Jeho Veličenstva krále 16. Karmapa, doprovázený společností devadesáti pěti následovníků, Thimbú, hlavní město Bhútánu.
Během svého pobytu v Bhútánu navštívil jeskynní klášter Tygří hnízdo Tak Tsang, proslavený tím, že ho navštívil Guru Rinpočhe (Padmasambhava).
Také cestoval do chrámu Kjičhu v Paro, kde vykonával zvláštní obřady pro mír a klid ve světě a pro zachování a šíření Dharmy. Jeho královská Výsost král a Její královská Výsost královna Matka nesmírně velkoryse představili 16. Karmapovi palác Tašhi Čho Ling v Bumthangu, spolu s veškerým majetkem na tomto pozemku.
V roce 1971 vedl 16. Karmapa čtení buddhistických písem a inicioval v novém centru v Rumteku velké shromáždění buddhistů z mnoha různých zemí. Ve stejném roce bylo vyrobeno tisíc pozlacených soch Buddhy vysokých deset palců, naplněných bylinami a mantrami, které byly požehnány.
Kromě toho bylo podobně připraveno osmdesát čtyři soch indických Siddhů (dosažitel nebo adept), šest soch tibetských Siddhů a mnoho dalších soch učitelů ze všech buddhistických škol. V roce 1972 uskutečnil 16. Karmapa, doprovázený čtrnáctým Šamarem Rinpočhem, pátým Ponlopem Tulku a dalšími lamy a mnichy z nového kláštera v Rumteku, další rozsáhlou pouť po celé Indii. Společnost navštívila Bódhgáju, Sarnáth, Sančhi, Ájantu, Elloru a Nagardžuna Sagar a poté se vrátila do Sikkimu. Za 16. Karmapou se vydal nekonečný proud lidí a mnozí obdrželi jeho požehnání.
V roce 1974 přivedl 16. Karmapa na Západ skupinu lámů linie Kagjü, spolu s níž navštívil Evropu, Ameriku a Kanadu. Poprvé měli lidé na Západě možnost vidět ceremonii Černé koruny, která se konala při mnoha příležitostech.
Tímto způsobem byl 16. Karmapa schopen navázat přímý kontakt se svými zámořskými centry a více tak šířit své učení. Pro všechny ty, kteří hledali cestu Dharmy, působil, jako ve svých předchozích inkarnacích, coby průvodce, učitel a skutečný příklad.
Nejprve Jeho Svatost navštívil Anglii a Skotsko. Poté pokračoval do Dánska, Norska, Švédska, Německa, Holandska a Francie. V polovině ledna letěl 16. Karmapa dva dny do Říma, kde se setkal s papežem Pavlem VI. Poté 16. Karmapa cestoval Francií a Švýcarskem a nakonec odjel z Evropy, ze Ženevy, do Indie, přičemž Džigme Rinpočhe zůstal v Evropě jako jeho zástupce. Lama Džigme Rinpočhe tuto funkci nadále plnil a nyní je generálním tajemníkem Thaje Dordžeho, Jeho Svatosti, 17. Gjalwy Karmapy.
V roce 1976, při své první návštěvě USA, přijel 16. Karmapa do New Yorku. Poté, v roce 1977, přijel na své druhé turné do Evropy a navštívil mimo jiné Francii, Belgii, Anglii, Německo, Holandsko, Řecko, Rakousko, Norsko a Švédsko. V té době začali jeho studenti zakládat velké množství meditačních center po celé Evropě.
V listopadu 1979 položil 16. Karmapa základní kámen Mezinárodního buddhistického institutu Karmapa International Buddhist Institut (KIBI) v Novém Dillí, na místě, které mu původně věnovala Indira Gándhí jako centrum pro pokročilá buddhistická studia. Jeho vizí bylo podporovat moudrost a soucit pomocí studia a překladů významných buddhistických pojednání.
Krátce nato se u 16. Karmapy projevily příznaky onemocnění rakovinou a byl poprvé operován. Nicméně, přijal další pozvání na cestu do Spojených států, při níž udělil mnoho zplnomocnění a transmisí.
Po návratu do Indie byl zájem 16. Karmapy zaměřen na rekonstrukce chrámů a meditačních center. Měl vytištěno a připraveno k distribuci tisíce textů Dharmy, mezi nimiž bylo 500 kopií Dergeho vydání Kandžuru - velmi kvalitní kolekce slov Buddhy ve více než sto svazcích. Dokonce i během posledních měsíců svého života neúnavně pracoval na šíření Dharmy.
V roce 1981 opustil Indii znovu, tentokrát kvůli lékařskému ošetření na klinice v USA. Rakovina se však už v jeho těle rozšířila. Přesto, že bolest musela být obrovská, staral se o blaho ošetřovatelského personálu, nikdy o sobě nemluvil a vždy setrvával ve šťastném stavu mysli. 16. Karmapa zemřel v USA v nemocnici v Sionu poblíž Chicaga dne 5. listopadu 1981. Jeho smrt byla posledním učením o pomíjivosti pro všechny přítomné.
Nemocnice dovolila, aby tělo Karmapy zůstalo v místnosti, kde zemřel, protože bylo zřejmé, že se nejedná o obyčejnou smrt. I když zemřel, zůstal tři dny v Tugdamu, ve stavu meditace. To bylo zjevné z příznaků například v oblasti kolem srdce, která zůstávala teplá a tělo pružné. Příznaky byly dosvědčeny přítomným zdravotnickým personálem.
Po této době byly tělesné ostatky 16. Karmapy převezeny do Indie, do Rumteku v Sikkimu, kam dorazily 9. listopadu vrtulníkem. Tělo 16. Karmapy bylo umístěno do soustředné struktury - mandaly – nahoře ve svatyni v klášteře Rumtek. Obřady se konaly jeden a půl měsíce, poté došlo ke kremaci. Místo toho, aby se během těch čtyřiceti devíti dnů tělo rozpadlo, zmenšilo se a sedělo teď v boxu vysokém dva metry, který měl okno, aby bylo vidět dovnitř. Tvář byla zakryta tenkým závojem, měla tmavě šedý odstín a trochu se zmenšila; celkově bylo jeho tělo velikosti malého dítěte. Poté, co byly předneseny „Vajra Songs of the Kagyu Masters“ „Vadžra Písně pro držitele linie Kagjü“ a některé další modlitby, byl box přenesen ven a vložen do nedávno postavené hliněné stúpy na střešní terase kláštera. Následně byl povolán mnich, který nikdy nebyl s Karmapou v žádném kontaktu, aby zapálil masy suchého santalového dřeva pod stúpou.
Uprostřed obřadu bylo najednou slunce obklopeno obrovskou duhou, i když počasí bylo jasné a suché. Během kremace se vynořilo srdce 16. Karmapy ze stúpy na straně obrácené k Tibetu. Této události se zúčastnily stovky Rinpočheů a studentů z celého světa.