Kája se z Naly vrátila plná dojmů!/Kája returned full of impressions from Nala!

Aktualizace: 25. lis 2019


Je tomu měsíc, co jsem se vrátila z Naly zpět do Česka. Když se dnes dívám na fotky kluků vyvstává mi úsměv na tváři a chybí mi “Good morning, miss” - oslovení, které na mě volal každý, koho jsem v brzkých ranních hodinách potkala.

Vydat se do Naly jsem se rozhodla v květnu a po několika červnových informativních schůzkách nic nebránilo tomu, abych se v srpnu do Nepálu vypravila.

Začátky byly krušné. Můj pobyt v Nale byl pro mě zkouška všeho - samoty, diskomfortu, trpělivosti. Člověk se ocitá v neznámém prostředí, je obklopen cizími lidmi, kteří praktikují jiné náboženství, vyznávají odlišný životní styl a jejichž kultura pro mě byla jednou velkou neznámou.

Postupem času jsem se seznámila s organizací klášterní školy - zjistila jsem, jak vypadá denní program chlapců, jakými pravidly se řídí, jak probíhá tamní vzdělávání, nebo třeba kolik rýže dokáže každý z nich spořádat. Klášterní řád jsem s respektem přijala a po pár dnech jsem se začala sama realizovat.

It has been already month since I have returned from Nala back to Czech republic. When I go through pictures of boys today a slight smile appears on my face and I miss „Good morning, miss“ – greeting that everyone who I met in early morning called on me.

I decided to go to Nala in May and after few meetings with Nala organisation in June there was no reason why should not set a journey to Nepal in August.

Begginings were difficult. Staying in Nala was challenge for me in everything – loneliness, discomfort, patience. One finds herself/himself in unknown environment, is surrounded by people he/she does not know, who practice different religion, have different lifestyle and with culture I was not familiar with.

As time goes I got used to daily routine of monastery school - which rules boys follow, how education is framed or how much rice each of them is able to eat. I accepted order of monastery and after few days I started to fulfill myself.



Do Naly jsem přijela v době tzv. “summer retreat”, což prakticky znamenalo, že se zdejší mniši oproti jiným dnům více věnovali četbě, meditaci a vnitřní praxi. Každý den probíhaly čtyři ceremonie, kdy každá z nich měla jiný význam a byla věnována odlišným bytostem a jevům. Já jsem se obvykle zúčastňovala té nejdřívější, která začínala již v pět hodin ráno. Po jejím skončení byla krátká pauza na ranní hygienu, následovala snídaně, poté probíhala další ceremonie a hned na to začínal ranní blok vyučování.

I came to Nala during period of summer retreat, which basically means that monks spent these days more time by reading, meditation and inner practise. Everyday took place four ceremonies, each of them had different meaning and was devoted to different beings and phenomena. I usually joined the first one which started already at 5 am. After it finished there was short break for morning hygiene followed by breakfast, then started another ceremony and just after ceremony everyone was ready for school.



Vyučovala jsem tři třídy dětí, jejichž věk se pohyboval zhruba od čtyř do sedmi let. Brzy jsem přišla na to, že knížky a pastelky jsou zaručeným úspěchem. Často tedy hodiny vypadaly tak, že jsem přinesla do třídy knihy, které jsme si s dětmi prohlédly - ukazovaly, co vidí na obrázcích, odpovídaly na mé jednoduché otázky; poté jsme si zopakovaly slovní zásobu, kterou si z knihy zapamatovaly a na závěr téma samy namalovaly. Den pokračoval obědem, odpoledním blokem vyučování a ceremonií, po níž se všichni shromáždili před klášterem a v malých skupinách vypracovávali domácí úkoly, v tu dobu jsem se buď věnovala četbě buddhistických knih, které mi starší z mnichů půjčili, nebo jsem procházela prostranstvím mezi žáky a pomáhala jim s úlohami. Po večeři následovala ještě poslední z ceremonií a zhruba v deset hodin se všichni odebrali do svých pokojů.

I taught three classes, age of kids was between four and seven. Soon I found out that books and pencils are guaranteed success. Therefore I very often brought books into lessons I went together with kids through them – they told what they see in pictures, answered my simple questions, we revised vocabulary which they learnt from books and in the end they painted the topic. School continued after lunch, there was another three lessons, when school finally finished there was third ceremony of the day, after it ended up everyone gathered in front of the temple and in little groups did homeworks, at the time I either read buddhist books which one of the older monks borrowed me or I was wandering around kids helping them with homeworks. After dinner there was last ceremony of the day which ended up about 10 pm then everybody went into their rooms.



Pokoje se nacházely v dvou budovách přilehlých klášteru. Já jsem byla ubytována v jednom z nich. Pokoj byl čistý, jednoduše zařízený, jeho součástí byla i koupelna, kde tekla pouze studená voda, což byla každodenní výzva, která ale nebyla zvlášť obtížná, teploty během dne totiž dosahovaly někdy až třicet stupňů.

Rooms were located in two nearby buildings. I was accomodated in one of them. Room was clean and simply furnished, in bathroom there was only cold water which was everyday challenge for me but it was not so difficult because temperatures during days sometimes exceeded 30 degrees.



Po celou dobu pobytu jsem se stravovala v Nale spolu s ostatními. Jídlo, které jsme mohli jíst buď lžící nebo rukama, jsme dostávali naservírované na plechových talířích a skládalo se obvykle z rýže, luštěninové polévky a zeleniny. Některé dny byly na jídelníčku brambory, chlebové placky nebo vejce. Západní jídla zde nejsou běžná, ovšem jednou týdně jsme měli toastový chleba s džemem, který patří v Nale mezi nejoblíbenější. Místní kuchyně mi po pár dnech, co jsem si zvykla jak ostré jídlo je, zachutnala. Nicméně ke konci pobytu jsem se těšila na větší různorodost, kterou máme v Česku k dispozici.

During my whole staying I ate in Nala local food. Food which could be eaten by hand or spoon we received on tin plates, it consisted of rice, legume soup and vegetables. Some days we had potatoes, bread or eggs. Western cuisine was not common but once a week we had toast bread with jam which is in Nala one of the most popular food. I got used to local cuisine which is quite spicy pretty soon. However after few weeks I was looking forward to higher variety of food which is in Czech republic avalaible.



Vypravit se do Nepálu a strávit necelý měsíc v klášterní škole hodnotím jako velmi pozitivní zkušenost. Věřím, že v momentech mimo vlastní komfortní zónu člověk nachází spoustu skutečností nejen o okolním světě ale především o tom vnitřním. Čas strávený v Nale mi dal možnost právě tuto komfortní zónu opustit, být na pár týdnů součástí jiné kultury, vhlédnout do tibetské buddhistické praxe i učení, jež je inspirující v mnoho aspektech, zkusit si roli pedagoga a v neposlední řadě nová přátelství.

To set on journey to Nepal and spend nearly month in monastery school is for me valuable experience. I believe that in moments out of comfort zone man finds lot of precious information not just only about outer world but especially the inner one. Time spent in Nala gave me this opportunity to leave this comfort zone, be for few weeks part of different culture, look authentic into buddhist practice, which is inspiring in many aspects, tried role of teacher and last and not least new friends.




Autor textu Karolína Štollová


  • Instagram - Nala
  • Facebook - Bílý kruh

Číslo účtu: 250420315 / 0300

IBAN: CZ7103000000000250420315

BIC: CEKOCZPP

NALA nadační fond, Loretánské náměstí 109/3,
118 00 Praha 1 – Hradčany

Přihlaste se k odběru novinek, ať Vám nic neunikne

© 2023 by Nala Endowment fund

logo_red okraje.png