Čtyři mušketýři / four musketeers

S Jerrym jsme původně dlouho řešili, že pojedeme přes léto pracovat na Island, ale začal nám trochu krachovat místní kontakt, takže to vypadalo, že možná nepojedeme nikam. No a v tu dobu, na oslavě narozenin naší společné kamarádky, přišel Jerry s informací, že letenky do Káthmándú jsou zhruba stejně drahé jako do Reykjavíku. A že by to v Nepálu pravděpodobně byla zajímavější zkušenost.

Jerry věděl, že jeho kamarád už v Nepálu byl a učil tu ve škole, tak ho kontaktoval ohledně nějakých tipů a informací. Ty jsme dostaly, a k tomu ještě bonusovou zprávu, že sestra snoubenky toho kamaráda (pokud je to ještě stále srozumitelné), by chtěla jet do Nepálu taky. No, a tak jsme se potkali s Májou.

Společně jsme začali řešit, že bychom rádi nejenom cestovali, ale pokusili se být prospěšní i na místě - proto jsme hledali různé školy a kláštery, kam bychom mohli jet jako dobrovolníci. A jelikož Mája znala že školy syna Vlasty, který jí v hospodě u Vočka na třídním srazu dal kontakt, dostali jsme se k Nale, kde jsme na první schůzce zjistili, že by to mohlo být to, co hledáme. Nutno dodat, že v té době už jsme měli zakoupené letenky - protože jsme věřili, že to nějak (dobře) dopadne.

Celkově jsme se následně řídili radou Vlasty, že nemáme příliš plánovat, což se nám myslím dokonale podařilo - no a tak nás ani moc nepřekvapilo, že se necelý měsíc před odletem ozvala Katka, že by chtěla letět s námi. A tak jsme se 9. srpna potkali na Letišti Václava Havla s tím, že se vidíme poprvé v životě a asi za dvě hodiny spolu letíme "na druhý konec světa." ----------

Máme za sebou druhý den učení, na starost máme tři třídy - od tříletých dětí po zhruba dvanáctileté. Zásadní objev je ten, že největší úspěch v prvních dvou třídách mají omalovánky. Ve "školce" jsme je dneska chtěli naučit písničku, ale děti jasně vysvětlily, že chtějí vybarvovat. Poté, co jsme jim dali omalovánky a pastelky, spokojeně se rozdělily do několika skupin a vybarvovaly až do konce hodiny. Snad až na jednoho chlapečka, který se rozhodl, že bude DJ, a pouštěl z telefonu další a další písničky.

S našimi nejstaršími dětmi se holkám podařilo hrát šibenici a procvičit tak s nimi anglická slova, včera jsme s nimi pod vedením britské dobrovolnice Meghan tvořili plakát, na který měly děti nakreslit, co mají rády.

Jinak si spokojeně užíváme klášterního života, absolvovali jsme ranní modlitbu (kde někteří chovanci usínali ještě víc, než my), včera jsme měli štěstí na dopolední tréning karate a jinak se samozřejmě potkáváme společně v jídelně.

Včera jsme navíc sledovali výrobu moučných sošek na oslavu Buddhy (pokud jsme to správně pochopili), povídali si s ostatními učiteli a mnichy a zvládli jsme i výlet do Unescem chráněného města Bakhtapuru.

Zkrátka se tu nenudíme a těšíme se na další dny

Tak jsme si tu zvykli, sympatie k dětem vzrůstají, chuť odvézt si některé z nich domů také, hodiny snad probíhají ke vzájemné spokojenosti. My jsme s Jerrym včera přispěli ke vzájemnému porozumění oholením vlasů po mnišském vzoru a společně s Katkou i absolvováním ranní lekce karate, na kterou se už zítra chystáme všichni. Odpoledne jsme pomohli vyzdobit jednu z učeben a večer pojedli v prázdné jídelně, protože v klášteře právě začalo období, ve kterém se mniši od oběda až do rána postí. A taky nesmějí hrát fotbal, takže děti si musí na míče, které jsme jim přivezli, ještě chvíli počkat.

I proto jsme se rozhodli, že se s dětmi rozloučíme a budeme v našem dobrodružství pokračovat dál. A jak to tak snad bývá, všechno do sebe zapadlo a teď už spolu pomalu uzavíráme odučený a odžitý týden v klášteře a těšíme se na další zážitky z cest po Nepálu.

@Pepa Kačmařík - autor textu

@Jerry Háša - autor fotografií https://hasajaromir.wixsite.com/jerrysphoto , IG jerryscircle

@Mariana Drews

@Kateřina Kašparová - čtvrtý mušketýr (tedy mušketýrka :) )