czech translation

​

Drazí přátelé v dharmě, 

​

 mluvím k vám všem, ne jako učitel nebo jako guru, cokoli co tu řeknu není žádné kázání, jsem jen praktikující jako vy a chtěl bych se s vámi podělit o určité myšlenky a zkušenosti, které mám ze svého buddhistického života. V tibetské verzi jsem řekl určité věci, které mohou být i pro vás užitečné, ale pro některé z vás mohou přinést ještě více zmatku, to je možné, protože tibetská mentalita je taková, že si věci často říkáme velmi prostě, jednoduše, pragmaticky a v důsledku jazykových bariér nebo nedostatku pochopení jazyka můžeme dospět k ještě většímu zmatku, spíše než k více moudrosti. Pokusím se tedy shrnout to co jsem řekl v tibetštině.

 Stručně řečeno jsem se snažil sdělit, že se máme všichni postarat o svou vlastní karmu, to je můj způsob překladu slov, která pronesl historický Buddha Šákjamuni. V tibetštině  "le dagi če, nebo le dagi dzö" "Vzít karmu za svou vlastní". Le znamená karma, dagen če - udělej si ji sám, může to znít hluboce ale zároveň to může být velmi matoucí. Přes to si já osobně myslím, že to je nejvhodnější způsob, alespoň pro mě. Já jsem spolu s rodinou zde v Indii, jsem v pořádku, je nám tu dobře, ale jsou spousty lidských bytostí, které jsou ovlivněny pandemií viru Kovid 19, která je opravdu ničivá a stála už mnoho životů. Proto, když se podíváme na lidi, kteří na tuto nemoc zemřeli nebo jsou v tuto chvíli nemocní a k tomu, když se podíváme na systém zdravotní péče, zdravotníky, dobrovolníky kteří pomáhají, na celý sociální systém, který se snaží dělat co může s informacemi a se zkušenostmi, které má, je to opravdu inspirující. Rozhodně si to zaslouží minimálně naší úctu. Ale pro oběti této nemoci je to velmi ničivé, velmi rušivé, takoví lidé si pravděpodobně myslí, "Tak je to tady, to je konec světa!". Tenhle druh strachu a panika vzniká, když to přijde, tak je to tady a nedá se s tím nic dělat, přesto že bychom mohli říct, že je to zbytečné, neměli bychom se bát a panikařit. Já osobně, když se zamýšlím nad aktuální situací tak i já  bych se mohl bát a začít  panikařit. Přes to však, nechci teď říct, že jsem našel nějaké řešení, ale když věnuji čas rozjímání nad tím co řekl Buddha, když se soustředíme na Buddhovu dharmu, tak vím, že je to velmi potřebné a je to to nejužitečnější co můžeme dělat. A proto, kdybych měl shrnout ze všech učení to nejpotřebnější v tuto chvíli, řekl bych právě toto , "Postarejte se o svou vlastí karmu.". Proč si myslím, že je to nejpotřebnější a nejužitečnější? Je to proto, že my jako praktikující bychom měli mít takové nastavení mysli, že všechny zachráníme, že všechny vysvobodíme a pokud máme toto nastavení mysli a navíc ještě zažíváme nebo sledujeme nebo jsme přítomni následkům této nemoci, pak se objevuje nemožný úkol. Jediné možnost, která se v takovou chvíli nabízí je poddat se strachu. A já si nejen myslím, ale opravdu věřím, že když se postaráme o vlastní karmu, je to nejlepší způsob toho, jak se vypořádat s tím, co teď prožíváme. Jak to chápu já, v okamžiku kdy se narodíme, nebo bychom mohli říct od času bez počátku, ale pro nás je asi jednodušší říci od času kdy jsme se narodily, od toho okamžiku přirozeně podléháme změně, jinak to prostě nejde. S úmyslem pomoci mladým, pomoci těm, kteří ještě nevědí co to je změna, si formujeme různé koncepty, filozofii, vědy, vzdělávání, náboženství ... to jsou všechno prostředky, které nám pomáhají pochopit změnu bez ohledu na to, který koncept je lepší, to je jejich smysl. A buddhismus je jen další prostředek, další mediu, které se nám snaží pomoci pochopit změnu, pochopit to, co to změna opravdu je. Karma je v podstatě jednoduchý, ale zároveň velmi hluboký způsob pochopení změny. Když řekneme co je karma obecně, znamená to příčina, podmínky a následek. Pokud máme shrnout tyto tři složky jedním slovem, pak je to "karma", to je to, co to znamená. Příčiny, podmínky a následky, nic z toho neexistuje samostatně, všechno je to provázané. Je to jako nějaká forma a její stín. A když říkáme "postarej se svou vlastní karmu", znamená to pozoruj karmu, pozoruj jak se objevují podmínky, jak vznikají, jak to pokračuje, když se něco objeví a pak to zmizí. Drahocenné lidské zrození, které teď máme je nejlepší platformou, ve které můžeme pochopit co tahle změna znamená. Je to okénko příležitosti pro pochopení, samozřejmě, že je velmi pomíjivé, protože život je neustálá změna, naše existence se stále mění. Ale je to jako kdyby nám samotná změna dávala příležitost ji pochopit. My jsme dostali tuhle změnu, samozřejmě je na každém z nás, jak k tomu přistoupíme. Není důležité zda nám tuto příležitost dalo nějaké božstvo, nějaká vyšší entita nebo se to objevilo náhodou. Důležité je abychom si uvědomili a docenili drahocenné lidské zrození. Lidské zrození je samo o sobě příčinou a zároveň následkem, když bychom se chtěli podívat na prapůvodní příčinu, je to stejné jako se ptát zda bylo dřív kuře nebo vejce. Pokud na to budeme tlačit tak se nám nikdy nepodaří najít absolutní příčinu. Jako například v případě téhle nákazy. Kdo byl prvním pacientem? Jak to vše vzniklo? Kdo je za to zodpovědný? My se vždycky snažíme najít nějakou prapůvodní příčinu, ale není to možné, protože tato lidská existence sama o sobě se objevila a manifestovala takovým způsobem, že neustále podléhá změně a cokoli může být příčina. A nemusí to být jedna konkrétní příčina. Například to, čeho se nejvíce obáváme, je smrt. A protože se toho tak obáváme, učíme naše malé "Nedělej tohle, nedělej tamto, tamtomu se vyhni ...", prostě řečeno, když je vychováváme, tak jim tohle všechno vštěpujeme, samozřejmě, že to děláme na základě lásky a péče, ale v podstatě někde vzadu v mysli máme neustále pocit zranitelnosti, strachu, pochybností. Jako kdybychom říkali "Ze všech špatných věcí, které se mohou stát, se mi v rozhodně nesmí stát tohle, nesmím onemocnět, nesmím zestárnout, nesmím zemřít....". A tohle je všechno jaksi propojeno s naší péčí a výchovou, my se snažíme pomáhat, ale tohle všechno tam je také. Samozřejmě v tom je čistý  záměr, ale bez ohledu na to, jak malé děti jsou, jak nezralé, postupem času si na podvědomé úrovni jednou uvědomí, že to, co jim jejich rodiče, učitelé a přátelé říkali vlastně říkali je, že nesmí zemřít, že nesmí onemocnět ... proto máme ten pocit, že nesmíme dopustit aby se nám takovéhle ničivé věci jako je tahle pandemie v životě objevovaly. Samozřejmě nepochopíme nikdy absolutní příčinu, protože my jsme změna a cokoli může zapříčinit stárnutí, cokoli může zapříčinit nemoc a smrt, a proto opravdu neexistuje žádná záruka naprostého bezpečí. To samozřejmě může způsobit velkou paniku a velký strach a je bezpochyby těžké zachovat klid. Ale pokud nám to dává smysl a my máme něco jako misi zachránit svět, dostali jsme tuhle jedinečnou příležitost. Z buddhistického pohledu je to díky požehnání buddhů a bódhisattvů a díky tomu co jsme do toho dali my, že jsme nahromadili zásluhy, díky tomu máme tuhle vzácnou příležitost, takhle tomu říkáme v buddhismu. Pokud vás to inspiruje berte je to tak, pokud věříte tomu, že vám tuto příležitost dalo nějaké  božstvo, tak je to v pořádku nebo pokud věříte, že se to stalo náhodou, pokud vám to dává sílu, důvěru tak to tak berte. Je potřeba mít sílu zachovat klid a důvěru v to jak svět funguje, jak jsou věci podmíněné a jak následky příčin vypadají, to je jediné na čem záleží. To myslím tím, když říkám "postarejte se o svou vlastní karmu", to neznamená, že nemáme být zodpovědní. Zejména s ohledem na současnou pandemii si říkáme buďte zodpovědní, tím chceme říct nenakažte ostatní, nedělejte věci, které by mohly být rizikové. To samo o sobě je v tom také zahrnuto, ale když říkám, že jako praktikující máme být zodpovědní, tak by to mohlo být spatně chápáno, mohlo by to být chápáno tak, že my jsem si to způsobili, tohle je náš trest a tak ho musíme přijmou, ale když říkám, postarej se svou vlastní karmu, tak to znamená pochopit, že vy jste karma, vy jste změna, že svět se mění a my jsme všichni stejní, všichni jsme vzájemně propojení a to nejrozumnější a nejvznešenější co můžeme udělat je, že půjdeme s tou změnou, necháme se jí vést bez tlaku. Největší příčina téhle paniky je z přesvědčení že musíme přežít, nesmíme onemocnět, že nesmíme zemřít nebo si můžeme říkat "Moji blízcí nesmí onemocnět, nesmí přijít o život!". Přes to, že je to čisté a je to krásné, když cítíte tuhle péči vůči druhým, neznamená to, že se můžeme poddat téhle panice, boji o přežití. Přes to, že to vypadá, že máme plán přežití, snažíme se zásobit vodou, jídlem, léky finančními prostředky, všemi možnými podmínkami, snažíme se je nashromáždit, ale to samo o sobě není žádná záruka, pokud budeme uvažovat jasně, není to žádná skutečná záruka! Nemůžeme prostě říct, že když si nakoupíme zásoby tolika jídla, vody, léků, budeme tak a tak opatrní, tak nám to zvýší procento pravděpodobnosti že přežijeme. Ačkoli samozřejmě v zájmu ostatních musíme dělat maximum a to je to co dělají lékaři, sestry, oficiální představitelé států. Měli by v mysli mít, že žádná záruka neexistuje, ale panika je to nejhorší a proto se snaží aby žádná panika nevypukla a přijímají různá opatření, sami jsou si ale vědomi toho, že žádná záruka neexistuje. Já neříkám, že buddhismus má řešení, že dokáže lidstvo vysvobodit z téhle pandémie, ale co já osobně shledávám neužitečnějším a nejvíce uklidňujícím je, že když se postaráme o sovu vlastní karmu, když budeme pozorovat změny, staneme se změnou, pochopíme změnu, pochopíme, že tenhle svět je změna, že se všechno mění, tak nám to dá jakousi důvěru na základě které budeme moci poskytovat péči, pomoc, a pak nepochybujeme. Říkáme si, že se musíme postarat o sebe a o ostatní, ale zároveň chápeme, že je to začarovaný kruh, a tak pokračujeme. A když se se držíme tohoto zvyku mít strach, tak jediné co získáme je panika a strach a nikam to nevede. Zatímco když dokážeme přijmout karmu, ne jako trest, ne jako chybu, ale protože když o sobě uvažujeme jako o lidstvu, jako o rase, tak to může být zajímavý faktor, který nám pomáhá se sjednotit. Každá společnost potřebuje společného nepřítele, a když má společného nepřítele, tak se může proti němu sjednotit. A v tomhle případě daný virus plní tuhle funkci, proto říkám, že je to zajímavé. Přesto však to, že dokážeme tuto nemoc zastavit neznamená, že to tím končí. I když v následujících několika, letech možná za pár dní, minut, měsíc, budeme schopni opět volně dýchat, prožívat potěšení, přesto, že je to velmi příjemné, tak to vůbec nic neznamená, protože hned poté se může objevit něco dalšího. A proto, když přijmeme změnu, je to opravdu důležité a opravdu hluboké, protože když ji dokážeme přijmout, tak necítíme takovou tíhu, takový tlak. A pak místo toho, abychom byli neustále v začarovaném kruhu, tak jsem ve smysluplném kruhu, dá nám to sílu a důvěru plynout s tou změnou, a když to dokážeme, tak budeme mít ještě větší důvěru, schopnost tu změnu přijmout. Pokud jste lékaři, zdravotní sestry nebo oficiální představitelé státu, pak vám to dá důvěru ve vaše konání. I když budete třeba jen oddalovat to, co je nevyhnutelné nebo budete redukovat strach a paniku, budete sice vědět, že je to jen dočasné řešení, ale dá vám to důvěru tak konat. A já si myslím, že přesně tak vykonávají svou aktivitu buddhové a bódhisattvové, protože z jejich vševědoucí perspektivy, pokud to řeknu úplně na tvrdo, život je odsouzen k zániku již od úplného počátku, takže by mohli mít pocit že nemá smysl cokoli dělat. Objevují se pak rady jako nechte to být, nic nedělejte, nic nemá v tom případě smysl, protože již od narození jsme odsouzeni k zániku, ke smrti. Přes to bódhisattvové neustále pomáhají. Existují různé úrovně praxe a i když říkáme, když budete dělat tuhle praxi prodloužíte váš život, tahle praxe odstraní překážky, přes to i to je jen dočasné, ale dává nám to určitou svobodu, víme sice, že je to tak trochu falešné, ale pomůže nám to, a když dokážeme přijmou změnu přijmout karmu, vzít ji za svou vlastní, když to dokážeme tak pak opět na tvrdo řečeno nebudeme řešit, že je to náš trest za to co jsme udělali v minulosti nemusíme vnímat žádnou vinu, nemusíme si říkat "Já tady stejně nebudu na pořád, stejně tu nebudu stále pro všechny.", ale když přijmeme, že jsme změnou, jsme jako určitá větev změny. Z vědeckého hlediska může být těžké tenhle virus kategorizovat jako cítící bytosti, ale je to něco žijícího, možná jsou to také žijící a cítící bytosti a pokud to tak je, pak i oni jsou změnou, i my jsme změnou, není v tom rozdíl. Pokud dočasně dokážeme najít řešení jak nechat tu nemoc plynout přirozeně s použitím různých preventivních opatření nebo léků, pak je to skvělé, ale ať už nás ta nemoc zavede kamkoliv, tak jako praktikující, nebo pokud se jen budeme považovat za praktikující, nesmíme nikdy zapomenout, že máme to nejlepší řešení, tu nejlepší šanci, a tou je tenhle čas, tenhle prostor, tohle zrození které máme, kdy můžeme přijmout změnu. Bezpočet životů jsme neustále ve zmatku popírali změnu, nechtěli jsme ji přijmout a tím nechci říct, že proto teď trpíme následky svého konání, ale díky tomuto zmatku a popírání vzešlo něco krásného a to je tenhle život. Není to naše povinnost, ale bylo by krásné, kdybychom tento život dokázali využít k tomu, abychom změnu přijali, a to je mé vroucí přání.

 Angličtina není můj rodný jazyk a i přes to, že jsem tibeťan, tak ani v tibetštině se nevyjadřuji tak plynule, jak bych měl a ve výsledku takového nedostatku vám možná způsobuji zmatek a za to se omlouvám, ale, jak já vždy říkám, já jen uvažuji nahlas a používám k tomu tyto technologie. Takže bych možná řekl jen, poslechněte si moje myšlenky, já moc doufám, že vám budou k užitku, moc vám děkuji, že jste si našli čas, abyste si tyhle mé úvahy poslechli a já vždy dělám přání za nás všechny. Dělám to nejlepší co můžu, když se modlím za nás všechny a nejen abychom byli schopni zvládnout tuhle nemoc, ale abychom byli schopni pochopit změnu a jak věci fungují. Doufám, že najdu odvahu abych se v blízké budoucnosti s vámi opět podělil o nějaké svoje úvahy, pokud to bude užitečné, udělám co budu moci. Pokud vám to dává smysl, zkuste teď to, co jste si z toho vzali, co jste pochopili, prohnat vašimi formálními praxemi, metodami. Před krátkou dobou jsme nahrál meditaci na Čenreziga, je to sádhana, která pomáhá nám všem díky určité formě, které rozumíme, která pomáhá nám všem. Proto vás chci požádat abyste si našli čas a meditovali, abyste meditovali společně. Tohle už jsem říkal v minulosti, bez ohledu na to kde jsme, jak daleko od sebe se nacházíme, jediný okamžik kdy jsme vždycky spolu je okamžik kdy meditujeme. Bez ohledu na čas, místo, vzdálenost, když medituji tak vím, že jakmile někdo medituje také, jsme v tom společně, a tak to je. Moc vám děkuji a prosím buďte silní, nejen abyste si nasadili statečnou tvář, buďte silní v tom, že pochopíte, že teď máte tu nejlepší příležitost, mockrát vám děkuji!

​

J.S. 17. Gjalwa Karmapa, Thaje Dordže