Narození a mládí

​

Rangdžung Rigpe Dordže, 16. Gjalwa Karmapa, se narodil v šlechtické rodině patnáctého dne šestého měsíce roku samčího potkana (1924) v Denkoku poblíž Derge ve východním Tibetu. Jméno jeho otce bylo Tsewang Norbu a jeho matka se jmenovala Kalzang Čhoden. Říká se, že ještě jako nenarozené dítě, recitoval v matčině lůně mantru Čenreziga (Skt: Avalókitéšvara) OM MANI PEME HUNG.

Dva velcí buddhističtí mistři prorokovali, že se má narodit bódhisattva, a radili rodičům Karmapy, že by bylo dobé, aby se narodil mimo palác. Jednoho dne, krátce před narozením, si jeho matka všimla, že se její břicho úplně zploštilo, jako by vůbec nebyla těhotná. Odešla do tábora, který byl postaven na kopci za jejich palácem, a druhý den ráno při východu slunce ucítila velkou těžkost a její lůno se začalo velmi rychle zvětšovat. Brzy poté se Karmapa narodil. Všude se objevily duhy. Říká se, že když se narodil, učinil sedm kroků a řekl: „Matko, matko! Já odcházím!“ Veškerá plodová voda se proměnila v mléko. Když si matka uvědomila důležitost jeho zrození, raději prohlásila, že se narodila dívka, aby ochránila dítě před osobami, které by na něj seslaly zlo. Mezitím Situ Tulku a Džamgon Kongtrul Tulku otevřeli dopis s proroctvím, který zanechal 15. Karmapa, a našli následující podrobné pokyny:

„Na východ od Tsurpu, blízko řeky, na místě, které už dávno patřilo Pawo Denma Julgjal Tokgodovi a ministru Ling Kesarovi, na kopci Pal, zdobeném písmeny „ A “a„ thup “, je dům ze země, patřící do královské a věřící rodiny. Porod se tam uskuteční patnáctý den šestého měsíce krysího roku. “

Oba dva, Situ Tulku i Džamgon Kongtrul Tulku, měli jasné vize paláce Athup a poslali delegáty pro novou inkarnaci Karmapy. Ti ihned při příjezdu na místo uslyšeli o narození pozoruhodného dítěte, a to za podmínek přesně předvídaných v dopise. Hledání bylo úspěšně dovršeno, šestnáctý Karmapa byl tak rozpoznán. Již jako dítě měl přirozeně rozvinutou intuici a vhled - když se například ztratil nějaký kůň nebo ovce, vždy přesně věděl, kde je bude možné nalézt.

Když bylo Karmapovi sedm let, Situ Tulku a Džamgon Kongtrul Tulku navštívili palác a provedli primární vysvěcení Karmapy. Bylo dokončeno slavnostní zmocnění Vadžravarahi a dvacátého sedmého dne prvního měsíce roku Železné ovce (1931) byl Karmapa vysvěcen jako mnich novic. Pak 16. Karmapovi oblékli společně Khjence Rinpočhe, Zimpon Legšhe Gjalcchen a Donjer Gjalcchen Zangkjong jeho slavnostní roucho a nasadili korunu.

Ve stejném roce byl Karmapa převezen do kláštera v Palpungu, kde se konala slavnostní korunovace a shromáždilo se na ní tisíce poutníků, aby Karmapovi vzdali hold. Později cestoval do Tsurpu a na cestě navštívil mnoho klášterů a poutních míst. V Tsurpu Karmapa, poprvé v této inkarnaci, provedl ceremonii Černé koruny. Všude na obloze se objevily duhy. Svědky této příznivé události byly tisíce lidí.

​

Jeho Svatost 16. Karmapa odcestoval do Lhasy, aby se setkal s Jeho Svatostí 13. Dalajlámou, který provedl obřad stříhání vlasů. Na jejich prvním setkání měl Karmapa na sobě malou korunu „Ne Šhu“, ale Dalajláma viděl koruny dvě. Před tím, než Karmapa udělal tradiční poklony, sundal svou korunu, ale Dalajláma se zeptal, proč si nesundal i druhou korunu, protože bylo obvyklé být při takové příležitosti bez pokrývky hlavy. Všichni přítomní protestovali, že Karmapa na hlavě opravdu nic neměl. Pak se zjistilo, že Dalajláma pravděpodobně viděl vyzáření koruny bódhisattvy, viditelné pouze pro ty, kteří dosáhli nejvyššího duchovního úspěchu, a myslel si, že ji vidí také všichni ostatní.

16. Karmapa se vrátil do kláštera Tsurpu, kde se uskutečnil druhý ceremoniál korunovace. Studoval čtyři roky a často vyprávěl svému učiteli o svých předchozích inkarnacích. V roce 1935, ve věku dvanácti let, mladý Karmapa odcestoval do Khamu, do východního Tibetu. Skupina dorazila k horkým pramenům Tardzi Čhucchen. Aby si všichni odpočinuli a vykoupali se v léčivých vodách, na chvíli zde zastavili. Přesto, že bylo zrovna uprostřed zimy, se uvádí, že ven z vody, na kameny, najednou začalo vylézat mnoho hadů. 16. Karmapa vběhl mezi ně a vzápětí byl jimi zcela pokryt. Začal tančit a hlásal: „Jsem králem hadů!“ Všichni se báli a prosili ho, aby přestal, ale Karmapa se jen smál a zdálo se, že se vůbec nebojí. Hadi se pak odplazili zpět do horkých pramenů. (V tibetském buddhismu se věří, že existují Nágové, polobožské bytosti, strážci vod, kteří se mohou objevovat v podobě hadů).
Když celá skupina dorazila do Šhakšhu Kar, kde Drukčhen Paldžor Rinpočhe přišel přijmout Karmapu, začali spolu žertovat o svých příslušných zázračných schopnostech a 16. Karmapa najednou vytáhl meč z pochvy jeho sluhy  a holýma rukama uvázal z čepele uzel. Paldžor Rinpočhe byl ohromen a nemohl mu konkurovat.

Paldžor Rinpočhe vedl skupinu do kláštera Riwa Barma, kde se konal obřad s Guru Padmasambhavou. Na konci obřadu byly do všech směrů rozházeny koláče, jako obětiny, které měly upokojit zlé síly. Když byly hozeny na východ, začaly z nich vycházet plameny. V tu dobu na východních hranicích Tibetu náhle ustaly útoky z Čínské strany.

16. Karmapa dorazil do kláštera Dil Jak, kde celá jeho poutní skupina přebývala ve stanech, z nichž několik bylo spojeno provazem. Při jedné příležitosti byl spatřen, jak jede na jelenovi, který běží po provazech mezi stany vysoko nad zemí.

Dále skupina dorazila k Radze Dzong v horách, kde byl nedostatek pitné vody. Láma Samten Gjamccho oznámil 16. Karmapovi, že nejbližší pramen je odtud vzdálen tři míle, a požádal o požehnání, které by v jejich situaci pomohlo. 16. Karmapa nařídil, aby byly poblíž kláštera umístěny dřevěné necky. Pak řekl, že by se rád vykoupat, a tak začali lidé shánět vodu a plnit necky. Po koupeli řekl, aby vodu z necek vylili na zem. V tu chvíli začalo pršet a z místa, kde stály necky, začal vytékat nový pramen. Tím byl nedostatek vody v klášteře byl vyřešen.

​

Když 16. Karmapa dorazil do Karma Gönu, kláštera 1. Karmapy, a vstoupil do velké hlavní haly, všechny vrcholky zachovalých stúp se začaly uklánět, jako by se klaněly Karmapovi na pozdrav. Situ Tulku přijel pro Karmapu do Karma Gönu a odvedl ho do kláštera v Palpungu, kde Karmapa obdržel úplné učení tajného odkazu Kagjü a ústní transmisi. Navštívili klášter Dzong Sar, kde Khjence Čhökji Lödö požádal o provedení ceremonie Černé koruny. Během této vzácné události viděl Khjence Rinpočhe 16. Karmapu ve formě 1. karmapy Düsum Khjenpy a Černá koruna se vznášela asi osmnáct centimetrů nad jeho hlavou.

Čínský vládce, generál Čankajšek, ho pozval na návštěvu, ale pozvání nepřijal. Místo toho se vrátil do kláštera v Palpungu, kde převzal zplnomocnění a iniciace sbírky Drubtab Kuntu a studoval Vinája sútru, Pradžnapáramitu, Abhidhara kóšu, Čakrasamvara tantru, Kálačakra tantru a další učení, pod vedením Situ Tulku a Khjence Rinpočheho. Všechna tato učení obdržel v jejich úplné podobě.

​

V roce 1940 Karmapa odcestoval do Tsurpu a cestou navštívil klášter Benčhen. Na tom místě byla socha protektora Šingkjonga, jedoucího na koni. Jakmile se 16. Karmapa přiblížil, k překvapení všech, začal kůň řehtat. Karmapa pokračoval k Dam Čhungu, kde mu hlavní božstvo nabídlo velký neprůhledný „devíti-oký“ Zi-kámen, druh vzácného pruhovaného achátu. V následujících několika letech se 16. Karmapa ponořil do studia a meditací, zatímco klášter byl značně přestavěn.

​

​

​

Poutní cesta do Bhútánu, Nepálu a Indie

​

V roce 1944 provedl 16. Karmapa pouť ke klášterům Trag a Samje a poté navštívil klášter Döwolung v jižním Tibetu, sídlo překladatele Marpy, kde měl úžasné vize Marpy, Džetsuna Milarepy a Je Gampopy.

Dostal pozvání od Jeho královské výsosti Džigme Wangčhuka, krále Bhútánu, který ho požádal, aby navštívil jeho zemi. Navštívil tedy severní část Bumthangu, kde ho král vřele přivítal. Na žádost krále zde také vykonal ceremonii Černé koruny a při této příležitosti král viděl 16. Karmapu v mnoha různých zázračných podobách. 16. Karmapa navštívil chrámy Čhampa a Kuje v Bumthangu v severním Bhútánu, kde nabídl soše Guru Padmasambhavy ve svatyni Kuje obřadní hedvábný šátek. Hedvábný šátek vylétl vysoko do vzduchu a přilepil se na čelo velké sochy. Z Bhútánu se 16. Karmapa vrátil do kláštera Tsurpu.

Situ Tulku odcestoval z Kamu do Tsurpu, kde se v roce 1945 setkal se 16. Karmapou. Ve věku dvaceti tří let obdržel 16. Karmapa podrobné konečné vysvěcení spolu s iniciacemi a vysvětlením vyšších učení Kagjü. V roce 1947 odešel do horní části západního Tibetu a Situ Tulku se vrátil do svého kláštera v Kamu.

Karmapa navštívil několik klášterů Kagjü a vydal se na pouť do Nepálu. Tam byl královskou rodinou velmi poctěn a opět provedl ceremonii Černé koruny. Navštívil všechna hlavní poutní místa v Nepálu a dal požehnání tisícům lidí. Pro tuto cestu král Bhútánu pověřil čtyři vysoce postavené vládní úředníky, aby jednali jako Karmapovo průvodci a tlumočníci.

16. Karmapa cestoval z Nepálu do Indie přes Lumbini, rodné místo Buddhy, a dále do Sarnát a Bódhgáje, kde dělal poklony a činil přání, a také zde vykonal mnoho ceremonií. Jeho poutní cesta pokračovala do Ajanty, Ellory a nakonec do Kušhinagary, místa kde zemřel Buddha Šákjamuni. V roce 1948 odcestoval Karmapa do Rewalsaru na severozápadě Indie, kde strávil několik dní a vykonal zvláštní ceremonii Guru Padmasambhavy. Přijely tisíce lidí, aby od Karmapy dostaly požehnání a místní lidé tvrdili, že z kamenné zdi vylézalo mnoho bílých hadů, a že na hladině jezera byly vlny neobvyklých tvarů a pohybů.

Poutní skupina putovala na sever přes Kunu a Purang ke svaté hoře Kailáš. 16. Karmapa vykonal tři kóry (pochod kolem svatého místa, v tomto případě kolem celé hory), každá kóra trvala tři dny. Následně také obešel svaté jezero Manasarovar a navštívil všechna poutní místa v regionu. Poté cestoval skrze Tibet přes klášter Mendong Kagjü a v roce 1948 dojel do Tsurpu.

​

​

​

Cesta do Číny a Indie

​

16. Karmapa pozval Džamgona Kongtrula, aby přišel do Tsurpu a předal mu další učení. Obdržel mnoho učení, včetně Šesti jóg Náropy a zbývající ústní transmisi. V roce 1950 zasáhla Tsurpu epidemie neštovic, takže 16. Karmapa provedl rituály Vadžra Kila. Brzy epidemie ustoupila a všichni nakažení se rychle zotavili.

V roce 1952 navštívil Chang v severním Tibetu a tam provedl ceremonii Černé koruny. Poté se vrátil do Tsurpu. V roce 1953 odešel Jeho Svatost 16. Karmapa do Lhasy, kde měl audienci u Jeho Svatosti 14. Dalajlámy, Tenzina Gjatso, a získal od něj zmocnění Kálačakry. Po návratu do Tsurpu předal Čong Rinpočhe z kláštera Mindroling plné zmocnění linie Ňingmapa, vysvětlení a iniciaci „Čholing Ter“. Prováděl také „Men-drub“, zasvěcení léčivých rostlin, a široce je distribuoval.

V roce 1954 16. Karmapa navštívil Čínu spolu s Dalajlamou, Čong Rinpočhem a dalšími vysoce postavenými lámy. Lámové se pokusili vyjednat s čínskou vládou zlepšení vztahů mezi svými zeměmi a zabránit válce - s omezeným úspěchem. Po pobytu v Pekingu a dalších částech Číny se Karmapa vrátil do Tibetu a cestoval přes mnoho klášterů v Kham a Do, kde udělil transmisii požehnání. Při této příležitosti byl požádán, aby zastupoval Jeho Svatost Dalajlámu, který sám nebyl schopen vyrazit na cestu.

Dalajláma přijal pozvání 16. Karmapy k návštěvě Tsurpu, během níž byla pro něj provedena ceremonie Černé koruny. Na oplátku mu dal Dalajláma zmocnění Čenréziga. V této době vypukly boje ve východním Tibetu, mezi Khampy a Číňany. Číňané poslali žádost, aby 16. Karmapa navštívil oblast Čhamdo. Cestoval tam a doporučil oběma stranám, aby upustily od dalšího nepřátelství.

Zatímco pobýval v Čhamdo, setkal se 16. Karmapa s četnými návštěvníky a udělil mnoho zmocnění a požehnání k nastolení stability v oblasti. Poté odcestoval do Lhasy, kde, než se vrátil do svého kláštera v Tsurpu, vysvětlil situaci Jeho Svatosti Dalajlámovi.

16. Karmapa vycestoval na pouť do Indie. Odpočíval v klášteře Dečen Čokor Ling a znovu v Kagjü klášteře v Jatrongu poblíž Sikkimu. Ze Sikkimu se poutní skupina přesunula do Indie a navštívila Bodhgáju, Sarnáth, Kušinagaru a Lumbini, kde se Jeho Svatost 16. Karmapa setkal s Jeho Svatostí Dalajlámou, který tam byl na poutní cestě také.

Cesta pokračovala do Nepálu, kde 16. Karmapa navštívil tři svatá místa Bódhanát, Svajambunáth a Námo Buddhája a dal požehnání a učení mnoha tisícům lidí. Ještě jednou se vrátil do Indie, kde navštívil mnoho svatých míst na jihu, včetně Ajanty, Ellory a velké Stúpy v Sanchi.
Pokračoval až do Kalimpongu poblíž Darjeelingu, kde se setkal s Její královskou Výsostí Azi Wangmo z Bhútánu. Cestoval do Sikkimu a navštívil na severu klášter Potong. Tam ho starší lámové téměř zničeného kláštera v Rumteku požádali, aby také navštívil toto místo. 16. Karmapa jim řekl, že ještě nenastal správný čas, ale že přijde později. Vrátil se do Tsurpu, kde v té době propuklo další nepřátelství v oblasti Do Med v Khamu.

Devátý Sandže Njenpa Rinpočhe a osmý Traleg Rinpočhe zůstali v Tsurpu. 16. Karmapa poznal dvanáctou inkarnaci Gjalcchab Tulku a provedl jeho oficiální uznání v klášteře Tsurphu. Od Sečhena Kongtrula Rinpočheho obdržel 16. Karmapa zasvěcení „Longčhen Dzod Dun“, učení Longčhenpy spolu s úplným vysvětlením.

​

Po celém Tibetu propukly boje a učedníci 16. Karmapy ho prosili, aby uprchl ze země, dokud to ještě lze. Poprosil je, aby se nebáli, a řekl: „Není nutné, abych odešel. Ale až přijde čas, můžete si být jisti, že mě nepotkají žádné obtíže.“ O něco později poslal Situ Tulkua a devátého Sandže Njenpu Tulku do Bhútánu.

​

​

​

Útěk z Tibetu

​

Čínské nepřátelství se stalo nesnesitelným a bylo jasné, že možnosti pro mírumilovnou existenci se stávají velmi nepravděpodobnými. 16. Karmapa si uvědomil, pro udržení a šíření Dharmy by byl nejlepší útěk před Číňany, a usoudil, že nemá jinou možnost než se přestěhovat do klidnějších oblastí.

V souladu s tímto rozhodnutím v roce 1959 16. Karmapa, v doprovodu sto šedes&aac