Samaje, či závazky nebo také sliby, jsou nesmírně důležité, protože pomáhají praktikujícímu vystříhat se chyb, které by jinak poškodily jeho praxi a staly se překážkou jeho pokroku na cestě.

Shamar2

Samaje jsou různé v závislosti na konkrétní úrovni, na níž se učení předávají. Závazky, které se učí v kontextu théravády (vináji), jsou jiné, než jaké se doporučují v mahájáně. Samaje v mahájáně jsou zas obecně jiné než ty, které se váží k tantrické praxi. V rámci vadžrajány se samaje také různí, podle jednotlivých úrovní – krijá tantry, čarjá tantry, jóga tantry a anuttaragóga tantry.

Abychom mohli praktikovat určitou stezku i se samajemi, které k ní patří, musíme se spolehnout na Lamu, který by měl mít následující kvality:

  • Znalost sútrajány a tantrajány a schopnost správně učit
  • Zkušenost z meditační praxe.

Tyto dvě kvality, které se popisují v mnoha tantrách, jsou zásadní pro tantrajánu, ale obě by měly být přítomné i v sútrajáně. Kapacita Lamy, který má akademické znalosti Dharmy, ale postrádá meditační zkušenost, je průměrná. Kapacita toho, kdo má obě kvality, znalost Dharmy i meditační zkušenost, je nejvyšší. Znalosti Lamy a jeho pedagogické dovednosti ještě můžeme posuzovat na základě vzdělání, ale hloubku jeho meditační zkušenosti hodnotit nemůžeme.

Ostatní kritéria týkající se autenticity učitele nejsou spolehlivá. Někteří o sobě mohou tvrdit, že jsou emanací Amitábhy, Čenréziga, Mandžušrího a dalších. Pokud takoví jedinci nemají dobrou znalost Dharmy a/nebo meditační zkušenosti, neměli by být považováni za autentické Lamy.

Na západě se lidé snadno nadchnou pro charizmatické učitele nebo pro jisté vzorce chování. Považují pak určité jedince za vysoce realizované Lamy. Na východě, zejména v čínské společnosti, si lidé cení těch, kteří mluví dobře anglicky nebo se sami prezentují jako emanace konkrétního jidamu či bódhisattvy. Pokud takové projevy přijmeme jako kritérium hodnocení učitele, nemůžeme se spolehnout, že se potkáme s kvalifikovaným Lamou. Možná budeme mít štěstí a setkáme se s charizmatickým a zároveň vysoce kvalifikovaným učitelem, nebo se dokonce potkáme s charizmatickým člověkem, který je buddhou. V mnoha případech to však dopadne tak, že potkáme Lamu, který nemá potřebné dovednosti.

V dnešní době nabízí řada buddhistických učitelů mnohá skvělá učení. Zároveň jsou však i takoví učitelé, kteří nemají nezbytnou kvalifikaci a zneužívají svůj duchovní vliv. Například když chce student udělat něco, co není v souladu s učitelem, řeknou, že to poškodí samaje. Často je to příklad jedinců, kteří nemají nezbytné kvality duchovního vůdce, přestože se prezentují jako vadžrajánoví učitelé.

První ze 14 hlavních chyb, které porušují samaje, je nerespektování učitele. Nekvalifikovaný učitel, který zneužívá svou duchovní pozici, může těchto 14 hlavních chyb prezentovat jako pravidlo s tím, že když se student nebude řídit daným systémem, zrodí se v nižších sférách existence.

Proto potřebujeme učitele, který je učený a schopný předávat Dharmu. Pokud se s takovým učitelem nesetkáte a spoléháte se na někoho bez potřebné kvalifikace, pak i kdybyste od něj dostali 1000 zmocnění, nemuseli byste si dělat starosti s porušováním samají, protože jste žádné nedostali. Na to upozorňoval už 8. Karmapa Mikjö Dordže.

Co se týká účasti na konkrétních zmocněních a předávání pokynů, nestačí tam pouze být, abychom z nich mohli těžit naplno. Pokud si student není vědom hlubokého významu celého kontextu, nepojme skutečně celý význam vadžrajány. V takovém případě by se neměl považovat za autentického praktikujícího vadžrajány s odpovídajícími samajemi. Pokud si však student hlubokého významu vadžrajány vědom je, je součástí jeho praxe i udržování samají, které samo o sobě svědčí o tom, že praktikuje v systému vadžrajány a že je schopen danou praxi dělat. Řádné znalosti Dharmy jsou nezbytným základem vadžrajánové praxe, která s sebou nese povědomí o určitých chybách, jimž by se praktikující měl vyhnout. Vědomé udržování samají, na základě vlastní znalosti, proto vede k ochraně praxe a zajišťuje rozvoj na cestě.

Shamar
Zlatá stúpa s ostatky Šamara Rinpočheho v klášteře Shar Minub

Následujících 14 chyb se týká činů, které mají schopnost žákovu praxi zcela zničit. Proto se jim říká 14 kořenových zhoubných pádů. Zde jsou představeny podle anutarajógatantry, konkrétně podle tantry Gjalwy Gjamccha (Rudého Čenréziga):

  1. Fyzické nebo verbální ublížení mistrovi vadžry a nesprávný pohled na něj:

Mistrem vadžry je konkrétní Lama, od nějž praktikující dostává zmocnění, vysvětlení vadžrajánových meditačních praxí a esenciální pokyny týkající se skutečného významu praxe.

Ve vadžrajáně, zejména v anutarajógatantře, se vnější svět včetně cítících bytostí transformuje do čistého aspektu, mandaly. Lama je považován za její střed, hlavní jidam či božstvo. Ublížení Lamovi se tak rovná ublížení hlavnímu jidamu, což negativně ovlivní celou mandalu.

Samaja je porušena za následujících podmínek:

  • Člověk si je plně vědom, že daný Lama je jeho mistr vadžry, a přesto tomuto člověku vědomě fyzicky či verbálně ublíží
  • Je si vědom, že tento čin vyvolá nelibost mistra vadžry
  • Necítí lítost poté, co mistrovi vadžry ublíží. Pokud žák chová nesprávný pohled na Lamu a chce mu ublížit, ale fyzicky ani verbálně mu neublíží, není samaja porušena zcela, je pouze poškozena.

Samaje jsou dle rozsahu považovány za malé střední a velké, v závislosti na síle vztahu žáka k mistrovi vadžry. Je-li ze tří aspektů vadžrajánového vztahu (zmocnění, vysvětlení a esenciální pokyny) přijato pouze zmocnění, jde o samaju malou. Při kombinaci dvou ze tří aspektů, bude rozsah samaje střední a pokud jsou ve hře všechny tři aspekty, jedná se o samaju velkou. Podle toho se pak mluví o malém, středním či velkém porušení samají.

  1. Oponování Buddhovu učení:

Může se stát, že praktikující nemá rád určitá Buddhova učení. Pokud učení, která se mu nezdají být vhodná, prostě nedbá, je to přijatelné. Pokud jim však oponuje nebo je napadá, porušuje tím vadžrajánovou samaju. Příkladem oponování Buddhovým slovům je třeba hanění určitých částí jeho učení, například urážlivé výroky na adresu théravády nebo mahájány.

  1. Chování silně negativních emocí ve vztahu k jiným cítícím bytostem:

Tato chyba se týká negativních tendencí, jako jsou třeba hněv či žárlivost, které člověk obecně projektuje na jiné cítící bytosti. Samaja je dále porušena, pokud je žákův hněv namířen proti těm, od nichž přijal útočiště a slib bódhisattvy. Zatřetí je samaja porušena, když jsou hněv, žárlivost a další negativní emoce zacíleny na bytosti kráčející po stezce vadžrajány, zejména na členy stejné komunity, stejné mandaly nebo bytosti, s nimiž přijímal zmocnění, vysvětlení a esenciální pokyny.

Lpění na vnějším světě očišťujeme pomocí představy světa jako čisté mandaly konkrétního jidamového božstva. Lpění na cítících bytostech očišťujeme vizualizací těchto bytostí jako jidamového božstva. Mezi praktikujícími, kteří tuto vizualizaci sdílí, se tak utváří upřímný vztah. Říká se jim příbuzní vadžry. Projektování negativních tendencí proti takovým vadžra příbuzným, narušuje tento vzájemný svazek a má na praxi žáka ničivý vliv. Proto by se měl člověk vyvarovat sobeckého hněvu, žárlivosti a sporů obecně.

  1. Zanechání přístupu milující laskavosti:

Samaju porušíme tehdy, když poté, co jsme rozvinuli bódhičittu, zanecháme přístupu milující laskavosti a soucitu ke všem cítícím bytostem. Samaja je dále porušena, když pod vlivem náhlé negativní emoce někoho odmítneme a vyloučíme ho z našich přání pro dobro všech cítících bytostí. Pokud toho žák nelituje, také to přispívá k prorušení samaje.

  1. Zbloudění ve lpění na sexuálním potěšení a zanechání bódhičitty:

V rozvojové fázi se praktikující na stezce vadžrajány identifikuje s tělem jidamového božstva. Tato metoda překonává lpění na běžném těle. Biologickým potenciálem pro narození je ejakulace z bindhu (energetického kanálu). Aby překonali zvykové tendence spojené s bindhu, generuje vadžrajánová meditace semennou slabiku jidamového božstva, z níž se následně manifestuje samotný jidam.

Meditační techniky vysoce pokročilých praktikujících vadžrajány využívají sexuální vzrušení jako metodu. Meditativní prožitek je zesilován prostřednictvím realizace neoddělitelnosti sexuálního potěšení a prázdnoty. Tato úroveň praxe je však aplikovatelná, pouze pokud je překonána připoutanost k sexuálnímu vzrušení.

Mniši porušují své sliby vináji a vadžrajánové samaje, když tyto techniky používají nesprávně na základě připoutanosti k sexuálnímu uspokojení. Laičtí praktikující porušují své vadžrajánové samaje, když metody zneužívají a přitom předstírají, že jsou praktikujícími této úrovně, aniž by pořádně věděli, jak je správně používat.

  1. Urážlivé výroky o jiných tradicích ve snaze vydobýt si větší úctu:

Člověk, který o sobě tvrdí, že je vadžrajánový praktikující, a přitom kritizuje jiné tradice, jako théravádu, mahájánu, křesťanství nebo hinduismus, má často nesprávnou motivaci. Chce prostě upoutat pozornost.

Zvláště kritika sútrajány je velmi negativní, vzhledem k tomu, že sútra je základem tantry. Obzvláště kritizování učení pradžňápáramity a madhjamaky je ještě škodlivější, neboť představují samotnou podstatu tantrické praxe. Takové chování proto přispívá k porušování samají.

Má-li však kritika pozitivní záměr a je formulována tak, aby vyjasnila pozice diskutujících, je zcela přijatelná a porušování samají se nijak netýká.

  1. Odhalování tajemství duchovně nezralým lidem:

Když někdo popisuje význam velké blaženosti, tak jak se o ní učí ve vadžrajáně, někomu, kdo nemá dostatečné znalosti, může dojít k nepochopení a nesprávnému použití učení. Povede to k porušení samaje.

  1. Ubližování lidskému tělu:

Lidské tělo představuje podporou pro praxi Dharmy. Je základem pro realizaci dvou kájí. Ve vadžrajáně je lidské tělo považováno za důležitý nástroj na cestě. Proto také vystavování těla extrémním podmínkám, jako je bičování, pálení nebo ničení sebevraždou, vede k porušování samaje. Zároveň by však člověk neměl propadnout opačnému extrému zbožňování vlastního těla, kdy mu přidává větší důležitost, než ve skutečnosti má.

  1. Pochybnosti o absolutní pravdě:

Tato chyba se týká neúplného pochopení významu madhjamaky. Lpění na pouhé prázdnotě bez pochopení relativní pravdy přispívá k porušení samaje. Patří sem i pochyby o tom, zda cítící bytosti mohou dosáhnout buddhovství. Dále nedůvěra v potenciální moudrost mysli všech cítících bytostí. Týká se to i pochyb o nekonceptuálním stavu mysli a dokonalé moudrosti Buddhy.

  1. Zdržet se razantního jednání, když je zapotřebí:

Někdy není možné přemoci destruktivní vliv negativních energií výhradně s pomocí mírumilovných metod. Ve vztahu k cítícím bytostem by samozřejmě vždy měla být na místě mysl plná milující laskavosti a soucitu. Vždy je třeba zjistit, jaká aktivita je pro zklidnění konkrétní situace nezbytná, a použít odpovídající metody. Razantní metody by měly být uplatněny pouze tehdy, když neexistuje jiný prostředek, který by jedincům zabránil v negativních činech poškozujících je i druhé. Když v takové situaci nevyvineme potřebnou ráznou aktivitu, přestože bychom mohli, přispívá to k porušení samaje.

Když předstíráme, že přemáháme negativní vlivy, a ospravedlňujeme tím své jednání, jako je třeba provozování rituálů, které škodí druhým, jedná se o naprosté nepochopení a chybné použití razantních prostředků.

  1. Pochyby o významu takovosti:

Tato chyba se týká jedinců, kteří nejsou schopni pochopit pravou podstatu jevů a uvažují o ní pouze konceptuálně. Pochybování o pravé podstatě jevů znamená porušování samaje.

  1. Obtěžování cítících bytostí:

Tato chyba se týká rušení jiných bytostí z důvodu nějakého vlastního zájmu, zvláště pak rušení nebo rozptylování jedinců, kteří praktikují Dharmu. Žárlivé napadání či urážení jogínů, kteří předvádějí různé neobvyklé praxe, také přispívá k porušování samaje.

  1. Vyhýbání se určitému žádoucímu chování:

Při určitých příležitostech vyzve mistr vadžry, což by měl být vysoce kvalifikovaný učitel, svého žáka, aby vykonal určité praxe, například aby snědl pět druhů masa, vypil pět druhů nektaru a tančil nahý. Má se tím prověřit, zda žák dokázal rozpustit konvenční koncepty. Pokud žák z morálních důvodů zaváhá nebo se těmto rituálům vyhne, přispívá to k porušení samaje.

  1. Zneužívání žen:

V rámci vadžrajány jsou ženy považovány za ztělesnění moudrosti. Považuje-li někdo ženy za méněcenné nebo s nimi špatně zachází, jak se to děje v určitých kulturách, přispívá to k porušení samaje.

Shamar1

Dopustíme-li se jedné nebo více z těchto 14 chyb, je nezbytné provádět po určitou krátkou dobu očistu, nejlépe během téhož dne. Z nejrůznějších očistných praxí, které se nabízejí, je účinnou a jednoduchou metodou meditace na Diamantovou mysl a recitace stoslabičné mantry. Při této praxi proudí tělem nektar, který očišťuje všechny nečistoty a porušení slibů. Člověk samaje porušuje často, ať už vědomě nebo nevědomě. Proto se doporučuje používat tuto praxi alespoň jednou či dvakrát denně.

zdroj: www.shamarpa.org

 

O autorovi:

Künzig Šamar Rinpočhe, Mipham Čhökji Lodö, se narodil v Derge v Tibetu. Když mu byly čtyři roky, rozpoznal ho 16. Karmapa Rangdžung Rigpe Dordže jako 14. inkarnaci Šamarpy. Tibetská vláda na Karmapovu žádost stáhla svůj zákaz inkarnací Šamarpů, který trval 159 let.

Künzig Šamar Rinpočhe zůstal se 16. Karmapou až do jeho smrti v roce 1981 a obdržel od něj kompletní cyklus učení školy Kagjü. Po Karmapově smrti vložil úsilí do mnoha projektů, které započal 16. Karmapa. Dokončil znovu vytištění Tandžuru a 214 svazků, v nichž přední indičtí a tibetští mistři osvětlují učení předaná historickým Buddhou Šákjamunim. Šamar Rinpočhe je také spoluzakladatelem Karmapova mezinárodního buddhistického institutu (KIBI) v Novém Dillí v Indii. Institut v současné době nabízí kurzy buddhistických studií pro mnichy i laické studenty.